Á, pán je hluchoněmý
Do prozatím nepříliš hluboké studnice lidského vědění přispívám dnes dvěma novými, vpravdě originálními způsoby zbavení se dotěrných výbíračů příspěvků na jistě dobré účely.
Jednu báječnou ideu mi dnes vnuknul, ne-li poradil, neznámý bezdomovec. Seběhlo se to v mžiku a zhruba takhle:
- jdu po ulici, hlava skloněná, oči šmátrají v bookletu brněnského bienále po nějaké zajímavé informaci
- periferním viděním registruji pohyb muže, pohyb snadno identifikovatelný jako pohyb člověka, co mě nějakým způsobem chce
- zvedám zrak a ještě než je zcela zvednut, jsem rozhodnut, že tento muž žádné peníze nedostane. Nejen proto, že není oholený (to ostatně nejsem taky), ale zejména (soudě podle červeně ve tvářích) prahne po tvrdém alkoholu. A závislost na drogách v žádném případě nespadá do množiny účelů, jež bych rád podpořil svou štědrostí.
- vodorovným kývnutím hlavy doprava a zase zpátky vyjadřuji své rozhodnutí
- „Á, pán je hluchoněmý…“ reaguje homeless.
Toť je dnešní první tip: předstírat hluchoněmost. Gesto vyjadřující „jsem hluchoněmý“ dokáže instantně vytvořit sebeméně kreativní mysl. Nevěříte-li si, doporučuji nacvičit si tuto obrannou reakci právě teď, před zrcadlem.
Druhá možnost je ze všech nejlepší. Nejenže vám zajistí snadné vyhnutí se jakémukoli přispívání (dokonce bez nežádoucího efektu pocitu provinění), navíc (!) zaseje do hlavy nebohé(ho) výběrčí(ho) semínko pochybnosti o správnosti jeho chování!
Potíž je v tom, že tato metoda se ztěží dá naučit strojově. Je totiž nezbytné, aby vyhýbající se oplýval minimální schopností diskuse a herectví. Je to metoda filosofická.
Vymyslel jsem ji před pár dny, když jsem se vyhnul mladé dámě pomocí prachobyčejné výmluvy „Teď ne, prosím…“, zatímco ona mě oslovila poměrně úderným „Máte rád přírodu?“. Chválím, „Máte rád přírodu?“ je solidní metoda. A protože je solidní, nezbývá než sáhnout po těžké zbrani jménem filosofie.
Jak je vám jistě jasné, dáma s přírodou nám otevřela bránu k diskusi na téma „co je to vlastně příroda?“. Protože mnozí myslitelé (a já mezi nimi) se shodují, že není nic než příroda, vyhnutí se platbě bude právě spočívat v tázání se po skutečném účelu a smyslu platby. Nemělo by být příliš těžké přesvědčit přesvědčeného výběrčího, že vlastně neví, na co peníze vybírá a že si vlastně není jist správností svého konání. — „Jak jistě chápete, nemůžu vám přispět.“
Další (třetí) z řady možností je tato. Vymyslel jsem ji, zatímco jsem formuloval druhou, což jí ovšem vůbec neubírá na efektivnosti!
- „Dobrý den, přispějte prosím na děti z dětských domovů (jihoamerické pralesy/rakovinu prostaty/…)!“
- „Ah, jasně, to bych moc rád.“ – vytáhnete z tašky/kapsy tzv. „fake peněženku“, otevřete ji. „Ach ne, to je mi moc líto, nemám tu vůbec žádnou hotovost. Přijímáte alespoň platební karty?“
- „No, to bohužel ne…“
- „Tak víte co? Já si skočím k nejbližšímu bankomatu a hned jsem u vás…“
Komentáře (7)
k formuláři
RSS kanál komentářů
28.8. 2008 — 20:43
mazec :D
29.8. 2008 — 0:54
Když jsem jednou jel do školy, v metru mě chytla nějaká slečna, zda prý nechci prispět na boj proti úplatkům. Pospíchal jsem. Když jsem se vracel, místo „Nechcete přispět na boj proti úplatkům?“ se už jen ptala „Nechcete přispět na úplatky?“. Přispěl bych. Ale raději jsem ušetřené peníze věnoval přímo nebožáku úředníkovi u nás na úřadě. Přeci jen, kdo se mi zaručí, že by se moje peníze dostaly až k potřebným a chudým úředníkům?
BTW Podobné je to s příspěvkami na rakovinu čehokoliv, nemělo by se spíše přispívat na boj proti této rakovině, než na ní?
Jinak díky za pěkné metody! :)
29.8. 2008 — 2:51
diky, urcite vyuziju :D i kdz tahat fake penezenku mi prijde zbytecne :-)))
29.8. 2008 — 8:29
Nevím jak u Vás, ale v Praze stojí ve vestibulu mestra vždy právě u bankomatu.
A nechtějí peníze na místě, ale uzavřít smlouvu a trvalý příkaz…
„Kolik byste přispěl?“
„Hmmm, tak dvacku měsíčne?! Jo, to by šlo, dám vám dvacku měsíčně.“
„Dvacka je málo, minimálně 80 měsíčně.“
29.8. 2008 — 9:24
Dobrá odpověď je taky „Já už přispívám.“ Ani nemusíte přemýšlet, na co od vás ty prachy chce. Nechá vás jít a ještě s úsměvem poděkuje.
29.8. 2008 — 15:17
Fake peněženka se může hodit, když člověka osloví údernější varianta výběrčích, vybavená argumentem v podobě kudly a tzv. rómského vzhledu a přízvuku (ach, jak rasistické!)
1.9. 2008 — 8:04
Přidat komentář