Jak neskonalá chuť psát (rozuměj: ventilovat se) mě přepadá a uchvacuje pokaždé, když cestuji autobusem!
Před pár měsíci jsem si za jízdy poznamenal:
Jak jsem se dnes dočetl v časopise Moje psychologie (ležel na konferenčním stolku v bance a neodolal jsem…), dostane-li se vám do pusy síra, lepší nežli polykat – je vyplivnout ji. Nuže, při pondělku, jenž se s prací se sírou pojí jaksi typicky, dochází i k následující pasáži, v níž si trochu zaplivu…
Komentář k filmu Benta Hamera, k filmu dle knihy Charlese Bukowského, Faktótum.
To si snad dělají legraci,
napadlo mě jen pár minut od začátku filmu. U hospody zastavila žlutá
metalíza, Chrysler, jeden z posledních modelů. O malou chvíli později
jsem jen zmateně kroutil hlavou, když Henry Chinaski vhazoval obálku do
poštovní schránky a v pozadí se leskly skleněné stěny mrakodrapů. Jsem
si vědom, že Bukowského příběh se neodehrával v devatenáctém století,
ale stejně tak se neodehrával v jednadvacátém. A navíc a
především – lesk a krása do jeho příběhu, dle mého názoru,
nepatří.
</texy>
Děsně mě to potěšilo, když jsem zjistil, že Bukowského Faktótum bylo zfilmováno a každým dnem se objeví v našich kinech. Teda – ve vašich. My ve Znojmě si ještě nějakej pátek posečkáme.
Nemám páru jaký to bude film po filmové stránce a je mi to fuk. To, že na to do kina půjdu, je jasné, jakože zítra vyjde slunce. Faktótum je parádní, skvělá kniha. Popravdě, poslední týdny nic kromě Bukowského nečtu – Faktótum jsem dorazil asi před týdnem. Buk je prostě můj oblíbenec.
Co se týče filmu – trailer (17 MB) vypadá pěkně, usměvavý stejně jako kniha. Vrtá mi jen hlavou jedna věc: jak může být Henry Chinaski / Charles Bukowski hrán krasavcem Mattem Dillonem? Jak může špinavce se zjizvenou tváří hrát ten, jenž v Nebezpečných hrách klátil Denise Richards (, jež byla pro zajímavost a pro změnu ve Hvězdné pěchotě klácena Casper van Dienem)?
No nevím nevím. Rozhodně to bude zajímavé. Každopádně se podívejte na CSFD na pár obrázků z filmu a taky na ten trailer (reklamní propagační rychlý ukázkový sestřih z filmu, nebo tak něco). Všimněte si poslední scény… jak Wilbur s námořnickou čapkou veze Henriho a holky…
„Tak, a teď dávej pozor. Jestli přijde teď ráno s námořnickou čapkou, s tou kapitánskou, tak to znamená, že pojedem na jachtu.“
Och, nemohu se dočkat.
Každou chvíli nahodím nový design na tento prozatím otřesný blog. Ale pravdu říkajíc, nechce se mi. Nechce se mi začít vrtat ve všech těch souborech WordPressu, protože mám ještě v živé paměti, jak mi jeden přítel brečel na rameni stěžujíc si na laickouživatelskou nepřívětivost zmíněného publikačního systému, co se týče vytváření vlastního skinu (vzhledu). Asi to o pár hodin odložím… tak jako milión jiných věcí, které jsem za poslední léta odložil a pak pod tlakem času nucen ve spěchu zplodit. Není třeba se ovšem obávat, že bych redesign tohoto blogu odkládal příliš dlouho. Zde mám nämlich motivaci – ohavný default dyzajn čerstvě nainstalovaného WP 2.01 již nebudu ochoten předlouho snášel a… „nahodím“ něco, co s pýchou a hrdostí jsem ochoten označit dyzajnem bez vnitřního boje o významovou čistotu používaných slov. Jsem hold v nepříjemné situaci.