Ač jsem to považoval za směšné a absurdní, že by se zábava elitních bloggerů – čtyřková štafeta (mimochodem, na mém vysvědčení budou dvě čtyřky) dostala až sem, do blogu, který čtu jen já a pár zájemců o podklady k onanii, přece jen se stalo co se stalo a Nosi mě z jistých důvodů zmínil ve svém článku. Nuže, když musím, tak musím.
</texy>
Nevzpomínám si, kdy, kde a za jakých okolností nastartovala moje úvaha na téma Co znamená být svatý, tento spot tedy nezačne obligátním (och, jak ohavné slovo) když.
</texy>
Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené šílenstvím, hystericky obnažené a o hladu,
vlekoucí se za svítání černošskými ulicemi a vztekle shánějící dávku drogy…
Můžu to číst kolikrát chci, myšlenka mi však pořád uniká. Možná nejsem ta pravá generace, spíš jednoduše nemám dost rozumu, abych si dal dohromady jedna plus jedna a pochopil, co tím vším chtěl básník říct. Když vezmu v úvahu kolik inteligentních lidí považuje Ginsbergovo dílo za něco skvělého a úžasného, zdá se mi nemožné, že by jeho texty byly jen pouhými řetězy asociací šílenou euforií ovládnutého umělce.
Za pár let si to půjčím a přečtu zas. Do té doby… třeba zmoudřím.
Když jsem koukal na fotku, kterou jsem ukořistil dnes v noci z okna svého pokoje, vzpomněl jsem si na jednu působivou hru od Kyle Gablera. Ta hra se jmenuje se Swarm, neboli roj, a vznikla v rámci projektu Experimental Gameplay někdy v minulém roce. Něco tak zajímevého, jako je Swarm zaslouží být neopomenuto.
Výměna barevných náplní tiskáren není vždy zcela čistá práce. Protože sem tam trochu barvy ukápne, je vhodné mít po ruce papírový kapesník, toaletní papír, houbu, dámskou vložku anebo cokoli jiného, čím může člověk cákanec utřít.
Nevím jestli mírný barevný posun (takto vypadají originály) způsobilo focení v Adobe RGB (zřejmě), anebo pouhá podexpozice (spíš ne), fotky zkrátka musely být upraveny v Photoobchodě, aby vypadaly tak…
