Kategorie: nic

• Erektujte svůj komunikační index!

  • Publikováno: 16.11. 2006

  V zahraničí platí premisa, že blog znamená vícesměrnou komunikaci. Že nepíšete do digitálního šuplíku, nýbrž píšete lidem a stojíte na počátku dialogu. Může tomu tak být, ale nemusí, což dokazuje i Kahi's mindprint (dobrý blog, doporučuji!), jehož koncepce dříve neměla s dialogem pranic společného. Dnes se od svého záměru drobet odchyluje, což ale není tématem večera.

  O čem se nyní, přátelé, ať chcete nebo ne, budeme bavit, je měření dobrosti dialogu na mém blogu. Nejsem si jist, že jste si četli výborný článek na Seoblogu a také si nejsem jist, jestli jste nyní na ten odkaz neklikli zbytečně, nicméně to co právě čtete je reakcí na zmíněný článek. Odkazovat na inspiraci je jak známo známým internetovým etickým principem.

  Na změření komunikativnosti vašeho blogu nestačí běžné pravítko s ryskou. Ba ani odměrný válec není to pravé. Chceme-li znát opravdovou povahu vašeho plkovníku, musíme sáhnout hlouběji – do nitra mathematiky. Řekneme si pár vzorečků, které nemusíte znát, ale budou na závěrečném testu.

  </texy>

  Pokračování

• Robert pro ženy. Nebo Roman?

  • Publikováno: 14.11. 2006

  Dnes v časnou ranní hodinu, smrkaje do umyvadla, vzpomněl jsem si, že jsem chtěl publikovat svůj názor na film Román pro ženy. Film, jenž jsem shlédl před třemi dny a od toho až do tohoto momentu jsem mu věnoval neobvykle mnoho času přemýšlení. Přirozeně nepopírám, že můj názor, názor muže, je irelevantní. Proč? (Můžete se ptát.) I mně to poznání chvíli trvalo. Román pro ženy totiž není pro muže. No koho by to napadlo? Zprvu by se mohlo zdát, že mužské hodnocení Románu pro ženy je stejně smysluplné, jako mužská recenze dámských tamponů. Nenechte se však mýlit, jedná se o dvě, zcela rozdílné věci. Jelikož porozumění a dekonstrukce filmového díla je činností ryze intelektuální a přínosná pro každou pohlavní skupinu.

  

  Dlouhou dobu jsem hledal osu filmu, viditelný provázek, který spojoval celý film do jednoho více-či-méně jednolitého celku. Tím provázkem jsou mimo jiné všudypřítomné myšlenky nepatřící nikomu z mého pohlaví. Velmi živě si dovedu představit nadšeného Michala Viewegha, jak pobíhá mezi ženami se zápisníčkem v ruce a zapisuje si jejich myšlenky. Na co ženy myslí? On to nyní ví! A slepí z toho jakýsi román. Pro ženy.

  </texy>

  Pokračování

• Hnědá jako… hlína.

  • Publikováno: 9.11. 2006

  Jak každý netuznalý netoběžník ví, hojně probíraným tématem dní minulých je rasizmus, diskriminace, korespondence a rekonvalescence. Nebudu chodit kolem horké kaše. Už ne. Všem kolem hodlám dokázat, že pro mě je i hnědý člověk člověkem, který má svá práva a neměl by být přehlížen a ignorován, jakoby byl bůhvíjaký hmyz. Ehm. Chtěl bych tedy světu ukázat, že i hnědá barva je pro mě barva. Ovšemže, lhal bych sám sobě, kdybych tvrdil, že hnědá je barva jako každá jiná. Není. Z principu být nemůže, protože pak by i zelené byla hnědá. I modrá. A to nejde. A tak jsem vytvořil toleranční wallpaper. Abych demostroval svou rasovou snášenlivost. A komu se to nelíbí, ať si barvy obrátí.

  

  • 1600×1200
  • 1280×1024
  • 1280×800

  Pokračování

• Další úspěchy amatérského pornografika

  • Publikováno: 4.11. 2006

  Pornografie. Toť jeden z mnoha oborů, ve kterých vynikám. Už kdysi, za mých mladých let, kdy počítače ještě neexistovaly a tento blog se prozatím těšil přízni jen malého počtu čtenářů, v té době jsem napsal svůj první extra kontroverzní článek – O významu slova šukat. Netrvalo dlouho (nevím přesně jak dlouho) a probil se na čestné první místo ve výsledcích vyhledávání Seznamu. Není třeba objasňovat, o jaké klíčové slovo se jednalo. Ano, bylo to šukat. Od té doby půlku návštěvníků tvořila zmíněná nadržená masa. Až do momentu, kdy jsem rozhodl, že nebudu již nadále svůj blog krmit tou lůzou, a článek jsem smazal.

  Toho kroku jsem velmi dlouho litoval. Nyní vyrážím opět do boje, a nehodlám atakovat žádnou jinou příčku výsledků vyhledávání, než je první, druhá, třetí nebo čtvrtá. Přinejhorším… .

  O tom jsem však nechtěl mluvit. Chtěl jsem mluvit o svých dalších úspěších, na poli pornografie. Začalo to nevinně. Při svých seancích v Google Analytics jsem si všim' podivuhodného množství příchozích návštěvníků z vyhledávače Google Images. Vrtalo mi to hlavou, protože jsem si nedokázal náhlou změnu nikterak racionálně vysvětlit.

  Nebylo snadné se rozhoupat a posléze ani zjistit, na jaké klíčové slovo jsem byl chycen. Google Analytics mlčel jako ryba. Prostě mlčel, nepomohlo nic, žádné rýpání se v Content Drilldown a Reffering Source nenapovědělo, kde je zakopán pes… „Když to nejde po dobrém, půjde to po zlém!“, řekl jsem si, a napsal prostý skript. Stačilo pár minut a odpověď vyplavala na hladinu: pes byl opět zakopán v lidské touze po ukojení.

  Ale tentokrát jsem zaujal masu internacionální.

  Pokračování

• Sem tam mám sen. Jste tam se mnou?

  • Publikováno: 24.10. 2006

  Nevím, zda to znáte. Jdete si takle centrem Brna, koukáte do výlohy s knihami a najednou vás osloví zcela cizí člověk: „Dobrý den, promiňte, nejste vy Peter Kahoun, Kahi, slavný bloger? Já věděl, že jste to vy“, nevyčká cizinec mé odpovědi a pokračuje: „Nerad Vás ruším, jen jsem Vám chtěl říci, že byste opět mohl něco napsat.“ „No, …“ snažím se na něco vymluvit, ale opět se mi nepodaří dokončit větu. „Víte, já i má žena Vás pravidelně čteme. Vaše zápisky mají pro nás velký význam. Napište, prosím, něco.“ A pak mluvil dál podávaje mi svou vizitku, ale já už ho neslyšel, díval jsem se do dáli a přemýšlel o svém bytí a nebytí. Ze zamyšlení mě probral až pískot nedaleko projíždějící tramvaje, nesoucí na svém dlouhém těle obrovský nápis: Napiš něco, Kahi.

  Tak tady to máte.

  Pokračování

Stránkování

• Starší články
• Novější články