V listopadu byl World Usability Day na téma Zdravotnictví & User Experience. (V maličkém týmu převážně designem nepostižených jsme měli za úkol hledat a zkusit řešit denno-denní problémy vozíčkářů.) Poznamenal jsem si pár reflexí či asociací k našemu procesu.
Kategorie: nic
-
Dojmy z WUD, aneb problémy mladých designerů
-
Malá myšlenka o vlnách
Čtenáři se to možná bude zdát zvláštní. Pro mě je velmi zásadní a věci měnící a stále trochu nová představa, že energie během dne nemá podobu jednoduché křivky s jedním vrcholem. Jsou tam pravidelnosti, u každého člověka asi jiné, to ano, ale není to tak jednoduché.
Zajímavější než vrcholy jsou ty prolákliny. Dají se s nimi dělat dvě věci. Buď se dají překlenout, typicky únavu překlenuji kofeinem… Teď už to popravdě tolik nedělám. To je právě ta změna. Volím alternativu: s energenickým útlumem v určitých časech mohu počítat, a nedělám s ním nic. Poddám se únavě. Tak mi to přijde lepší. Dělám to tak už rok. Ale po deseti letech překlenování je to pro mě stále nový přístup.
-
O zeměpisu a hledání viníka
Roznětka
V jednom městečku za velkou louží něco vybuchlo a lidé byli zraněni, snad nějací i zemřeli. Byl něčí úmysl, aby to cosi vybuchlo a aby nějací lidé byli raněni.
-
Co byste měli vědět o stáří
Toto píšu pro mladé.
Měli byste vědět, že stáří přijde mnohem dříve, než byste ho čekali. Cítím to na vlastní kůži. Strašně nerad si to přiznávám, ale pod povrchem mysli vím, že už nejsem z toho samého materiálu jako zamlada. Ta flexibilita, která byla v patnácti mojí vlastností je v této chvíli něčím, k čemu se musím tlačit. Dělat věci jinak není tak snadné.
Nepopírám, že od mala jsem byl méně přizpůsobivý. Někdo by řekl, že si libuji v konvencích. Možná ano, ale teď je to jiné, teď je to, jakobych už neměl tolik na výběr. Přitom – a to dělá mé bytí pocitově ambivalentnější – si velmi dobře uvědomuji potřebu flexibility. Jak řekl nějaký populární teoretik života „život je jako jízda na kole – abys byl v rovnováze, musíš se pohybovat“.
Bylo to mojí utkvělou myšlenkou dříve, a možná bude muset být zase: je mým velkým cílem zakomponovat ohebnost do mé podstaty. Tak, aby byla neodlučitelná od dočasných cítění, období pozdních více či méně, tedy zakomponována v absolutní hloubce mě. Ještě nevím, jak to udělám. Má obvyklá představa je cesta úsilí.
-
Týden
Trápím občas svoji hlavu touto myšlekou. Rok se dělí na 12 měsíců a nějakých 51 týdnů. Každý týden na 7 dnů. Ve skutečnosti se nedělí rok na menší části ale veškerý čas na dny, proto bohužel každý rok nezačíná pondělkem, i když by to bylo příjemné. Podobně dělení roku na měsíce a týdny je jakási dvojaká fragmentace, proto každý měsíc nezačíná pondělím a co hůř, neskládá se z konkrétního počtu týdnů, i když by to bylo příjemné.