Chtěl bych dnes říct krátce a stručně, jak se neztratit v záplavě informací, podnětů, blikajících oken ICQ, v nevyřízené poště, nepřečtených RSS oznámeních, ve svých to-do listech, ve svých složkách, na svých nekonečných nervových drahách.
</texy>
Chtěl bych dnes říct krátce a stručně, jak se neztratit v záplavě informací, podnětů, blikajících oken ICQ, v nevyřízené poště, nepřečtených RSS oznámeních, ve svých to-do listech, ve svých složkách, na svých nekonečných nervových drahách.
</texy>
Více než vítanou shodou okolností jsem dnes narazil na český článek popisující dyzajnové změny které možná v budoucnu okusíte v novém Firefoxu 3, který prozatím sídlí v matčině lůně. Přesto už v dnešním nočním buildu něco málo vidět lze: bude to kluk, jako buk!
Možná by se hodilo podotknout, že dyzajnové změny, o kterých mluví původně Alex Faaborg (Mozillí UX dyzajnér) ve svém článku The User Interface of Firefox 3: Features, nejsou změny schválené, natož zapracované, jak byste možná mohli mylně pochopit z české interpretace. Jedná se často pouze o dyzajnové koncepty, mock-upy, o kterých neustále probíhají živé diskuse a jejich implementace zřejmě nezačne, dokud diskuse nevyvrcholí a v tom okamžiku možná budou původní koncepty přepracovány k nepoznání od dnešních screenů.
</texy>
Nevím jestli znáte prohlížeč zvaný Flock, patrně tady bude s námi už nějaký čas… přesto já jsem se o jeho existenci dověděl až dnes, při čtení knihy Transcending CSS, na kterou vám již brzy přinesu krásnou recenzi. Flock je prohlížeč určený pro všechny milovníky stádovitosti, aka web 2.0. (Pokud se o Flocku u nás již psalo, tak to by mohlo být důvodem, proč jsem se setkání s ním dosud vyhýbal.)
Flockova orientace na uživatele poslední verze webu spočívá… jak to říci jednoduše… v integraci funkcí usnadňujících zúčastňování se na W2.
Ale kdepak, žádná bajka. Pouze povídka. Povídka o mravenci a žirafě. Kreslená klasickou ruční cestou perem a tuží ve Photoshopu. Žirafka měla narozeniny. A já zapomněl. Takže tady je dárek. ;)
Byl jsem dnes venku, poté co se ochladilo. Prodíral jsem se vzduchem hustým jako plnovous vikingského válečníka, zpola dýchal, zpola ne. Co si vybrat? Bez nádechu člověk umře, ale s ním snad ne? Tak jsem šel, houpavým krokem, oči zarovno s cestou, až člověk zapomene, že se nachází ve městě, kde pouze čerství cizinci nedávají pozor, kam šlapou. Tak jsem si šel, zahovněným Brnem, houpavým krokem, okrajem zorného pole sledoval houpavé melouny všude kolem.
</texy>