Co bych si přál v CSS3

Mám tady v poznámkovém bloku poznamenáno pár bodů a nechce se mi je tam dál držet. Tento článek se tedy může stát jakýmsi mým průběžně aktualizovaným seznamem přání. A ano, nevidím v tom moc smyslu, něco takovéhoto publikovat. Dále bych chtěl zdůraznit, že součastnou návrhovou verzi CSS3 znám jen zběžně, takže si možná budu přát něco splnitelného. V každém případě vítám vaše reakce.

Volitelný nulový bod

U absolutně pozicovaných prvků je momentálně za nulový bod pokládán nejbližší předchůdce s position absolute nebo relative, případně počátek body.

V jistých situacích může vzniknout potřeba vymanit se z vlivu rodičů pozicovaných předchůdců a vycházet z nulového bodu na vyšším hierarchickém stupni. Volitelnost elementu, jenž má funkci nulátora, by bylo řešením.

Virtuální elementy

Vítal bych možnost vytvořit si ve stylopisu vlatní pseudoelementy. Nejsem si ale jist využitelností tohoto nápadu, zvláště když už jsou na půlcestě vícenásobná pozadí. Ty by mohly virtuální elementy simulovat, avšak asi jen v omezené míře. Přínos VE by byl podobný jako přínos multibacků: odstranění nutnosti vkládat do HTML kódu elementy s jediným smyslem: aby bylo na co aplikovat styl.

Vynechané hodnoty

Někdy nastává chvíle, kdy je potřeba definovat hodnotu vlastnosti a zároveň brát ohled na předchozí definice. Stává se to u těch vlastností, které jsou shrnující. Například margin nebo font. Co když chci prvku nastavit v těchto vlastnostech nějaké nové hodnoty a přitom nějaké nechat netknuté? Mohu místo marginu pracovat s „elementárnějšími“ vlastnostmi, margin-left, atp., ale nutnost této obezličky je podle mě možné eliminovat úpravou syntaxe: margin: 40px 0 ? 0; – otazník symbolizuje vynechanou hodnotu, přenechanou nejsilnější předchozí resp. výchozí definici.

Proměnné

Ano, Pixyho přání (proměnné) si přeju taky, samozřejmě.

Doplněno 6/2008:

Výjimky při selekci elementů

Místo abychom definovali vlastnosti elementu obecně a až poté mu v jisté variantě explicitně ony vlastnosti zase odebraly, bylo by možné formou výjimky rovnou vybrané elementy vynechat.

Dříve:

#content p {
  padding-bottom:1em;}

#content p:only-child {
  padding-bottom:0;}

Poté:

#content p,
NOT #content p:only-child {
  padding-bottom:1em;}

Doplněno 11/2008:

Výběr skupiny prvků

Výběr skupiny prvků jsem nedávno někde viděl navrhovaný ve velmi podobném provedení, nevím kde. Smysl výběru skupiny prvků by měl zesnadnit čtení/zjednodušit kód při selekcích elementů.

Dříve:

#content p,
#content ul,
#content ol,
#content dl {
  margin-bottom:1em}

Poté:

#content [p, ul, ol, dl] {
  margin-bottom:1em}

Abstraktní element H

Abstraktní element H by sdružoval všechny nadpisy H1-H6. Byl by logicky využitelný tam, kde je zájem o ovlivnění celé skupiny nadpisů a výčet všech značek se zdá být pracný. Nejsem si jist, že praktický přínos by byl „podstatný“.

Dříve:

h1, h2, h3, h4, h5, h6 {
  margin-left:20px;
  font-weight:normal;}

Poté:

h {
  margin-left:20px;
  font-weight:normal;}

Jistě by se našel smysl pro zavedení i jiných abstraktních elementů jako např. list (sdružující ul, ol a další seznamy).

V úvaze:

• Čtení vlastností prvků
• Dědičnost aneb klonování vlastností
• Alfa-kanál v samostatné bitmapě, který se aplikuje např. na background-image, neboli náhražka chybějícího obrazového formátu kombinující vlastnosti JPG (efektivní ztrátová komprese) a PNG-24 (schopnost 8-bitové průhlednosti)