Do prozatím nepříliš hluboké studnice lidského vědění přispívám dnes dvěma novými, vpravdě originálními způsoby zbavení se dotěrných výbíračů příspěvků na jistě dobré účely.
Jednu báječnou ideu mi dnes vnuknul, ne-li poradil, neznámý bezdomovec. Seběhlo se to v mžiku a zhruba takhle:
- jdu po ulici, hlava skloněná, oči šmátrají v bookletu brněnského bienále po nějaké zajímavé informaci
- periferním viděním registruji pohyb muže, pohyb snadno identifikovatelný jako pohyb člověka, co mě nějakým způsobem chce
- zvedám zrak a ještě než je zcela zvednut, jsem rozhodnut, že tento muž žádné peníze nedostane. Nejen proto, že není oholený (to ostatně nejsem taky), ale zejména (soudě podle červeně ve tvářích) prahne po tvrdém alkoholu. A závislost na drogách v žádném případě nespadá do množiny účelů, jež bych rád podpořil svou štědrostí.
- vodorovným kývnutím hlavy doprava a zase zpátky vyjadřuji své rozhodnutí
- „Á, pán je hluchoněmý…“ reaguje homeless.
Ne, že bych neměl co na práci.
Akorát jsem čekal, než se mi dostahuje další díl Dr. House, a
právě v té volné chvilce jsem se rozhodl vymyslet a stvořit něco
průlomového, co změní způsob, jakým používáte internet. Nebo
tak něco.