Co byste měli vědět o stáří
Toto píšu pro mladé.
Měli byste vědět, že stáří přijde mnohem dříve, než byste ho čekali. Cítím to na vlastní kůži. Strašně nerad si to přiznávám, ale pod povrchem mysli vím, že už nejsem z toho samého materiálu jako zamlada. Ta flexibilita, která byla v patnácti mojí vlastností je v této chvíli něčím, k čemu se musím tlačit. Dělat věci jinak není tak snadné.
Nepopírám, že od mala jsem byl méně přizpůsobivý. Někdo by řekl, že si libuji v konvencích. Možná ano, ale teď je to jiné, teď je to, jakobych už neměl tolik na výběr. Přitom – a to dělá mé bytí pocitově ambivalentnější – si velmi dobře uvědomuji potřebu flexibility. Jak řekl nějaký populární teoretik života „život je jako jízda na kole – abys byl v rovnováze, musíš se pohybovat“.
Bylo to mojí utkvělou myšlenkou dříve, a možná bude muset být zase: je mým velkým cílem zakomponovat ohebnost do mé podstaty. Tak, aby byla neodlučitelná od dočasných cítění, období pozdních více či méně, tedy zakomponována v absolutní hloubce mě. Ještě nevím, jak to udělám. Má obvyklá představa je cesta úsilí.
Komentáře (3)
k formuláři
RSS kanál komentářů
9.6. 2013 — 2:15
Moc pěkná myšlenka, díky! Když se to „poprvé“ stalo mně, byl jsem smutný, že už tak brzy umírám. Nicméně díky moudrosti, která se stářím přichází (není to vše k zahození, že? ;)), jsem zjistil, že má flexibilita, resp. rigidnost, je pouze reflexí okolí.
Není to hned, ale upravil jsem si okolí tak, abych mohl být flexibilní s menším množstvím námahy než dříve. Aka takové to „chodím do práce méně často, a proto více vydělám“. Je to srandovní, jak to funguje.
Stejně jako se vyhazují odpadky od jídla, je potřeba vynášet duševní odpad, proměňovat materiální vlastnictví více odpovídající naší současné identitě. Zejména v IT oblasti, kde se snadno věcí/znalostí/virtuálního odpadu nabírá mnohem rychleji.
Tedy není to o neuronech a jejich elektrovodivosti, ale o prostředí, které si ty neurony umí zařídit :)
GL
9.6. 2013 — 22:57
[1] Schmutzka: neumím si moc představit to „upravil jsem si okolí tak, abych mohl být flexibilní s menším množstvím námahy“, mohl bys to trochu přiblížit?
30.6. 2013 — 0:21
[2] Kahi: Jasně. Když mám pocit, že stárnu, pokusím se zjistit, jestli to náhodou není tím, že brzdí okolí, nikoliv já. Pocit stárnutí je totiž způsoben tím, že vidím někoho, kdo to umí lépé či rychleji jak já. Existuje tedy způsob jak to dělat stejně rychle jako tato konkurenční osoba. Soudit hned, že je inteligentnější/flexibilnější/rychlejší…, protože je přeci mladší, je unáhlený soud. Když to dokáže on, jak to dokážu také?
Pokud tedy usoudím, že je můj proces stárnutí ovlivněn okolím (zatím to tak vnímám), mohu:
A. vyměnit nástroje,
B. vyměnit přátele,
C. vyměnit rušivé elementy za podpůrné,
D. omezit nejméně přínosné podpůrné elementy
(Toto vše je proces postupný, od několik měsíců po rok či dva. Ber to jako příklady, analogii snad vyčteš.)
A. Vyměnil jsem starý software, na který jsem byl zvyklý, za nový (lépe podporovaný vývojářem i komunitou), který jsem se sice musel naučit. V tomto případě pro mne bylo těžké si uvědomit, co je opravdový užitek, a co je jen strach z toho, že jsem příliš starý na to se naučit nový program stejně dobře (či lépe) jako ten, který používám už 5 let. Pak už je to jednoduché :).
B. Pokud mám přátele, kteří se neradi posouvají kupředu a je jim ve „stáří“ dobře, je na čase si najít nějaké aktivnější, lépe mladší. Když jsem poznal pár o 4 roky mladších lidí, po prvotním naučeném patronizování, jsem se otevřel jejich myšlenkám a díky tomu jsem získal bližší kontakt s realitou (přítomností). Tento proces považuji v boji se stářím jako nejdůležitější. Lze jej krásně najít v situaci, kdy starý profesor otevřeně diskutuje na semináři s desítkou studentů. Však i já jsem měl v mládí skvělé nápady, proč ne oni?
C. Toto je asi nejnáročnější a velmi specifická oblast, namátkou mne napadá toto:
D. Toto je velmi náročné na pozornost. Už jsem se zbavil všech rušivých elemntů, co teď? Jelikož mám spoustu positivních podnetů, je těžké mezi nimi nějaké vyloučit. Bavilo mne focení a ještě baví, ale není to něco, čemu bych se chtěl věnovat dlouhodobně, nebo něco, za co by stálo udržovat drahou fototechniku. Nebo rád chodím na srazy s různými přáteli, ale ne na všechny mám čas – vybral jsem si tedy jen ty nejpřínosnější, nebo co se ozvou.
Je to všechno v podstatě IT optimalizace výkonu :) jen vztažená na člověka samotného.
Tyhle všechny události podstatně snížily vnímání mého staří.
Také mi jistě pomáhá návštěva hospice či domova důchodců, kdy si uvědomím, co doopravdy je stáří. Stejně tak jako hypochondrem nápravně pohne návštěva LDN v nemocnici.
Nebo se naučit něco nového, hned si přijdu mladší (když to teda vyjde).
Přidat komentář