Vysoká škola – první dojmy

Semestr je úspěšně za mnou. První semestr. Na gymplu jsme říkali pololetí. Tady je to semestr. Dřív jsme říkali test a zkoušení, tady je kolokvium a zkouška. Změnila se terminologie a trochu i ty pravidla, že. Ale jinak… je vše při starém. Ne zcela. Ale spíš při starém, než při novém.

Ze začátku, ještě než jsem do nové školy (fakulty) vkročil, představoval jsem si své budoucí studium poněkud jinak. Představy a předpoklady se nenaplnily. Pokud bych to měl vzít kvantitativně, nenaplnili se ani z poloviny. Čili, jsem překvapen a rovněž zklamán.

Největší část zklamání pochází z lidí. Nemyslím spolužáky (spolustudenty), ti jsou mi, jako ostatně od pradávna, zcela ukradení. Myslím učitele (profesory, docenty, doktory, magistry). Zaprvé, před svým prvním nechráněným stykem s novou školou jsem si, značně idealisticky, představoval přednášející jako lidi všestranně vzorové, přímo hodné toho úkolu, učit. Měli to být lidé, kteří rozumí svému oboru v širokém a hlubokém kontextu, odborníci na slovo vzatí. Nejen to. Měli to být lidé nadprůměrně inteligentní, schopní své mentální schopnosti promítat do formy přednášení. Lidé moudří. Lidé, co maj' ve svých hlavách uklizeno. To jsem se ale ošklivě spletl.

Poznal jsem, že to jsou lidé naprosto obyčejní, rozhodně ne rekrutováni z těch elitních společenských sfér. Přirozeně, v průměru. Mnozí z nich nemají zrovna oslňující rozsah znalostí. Ne, to samotné není na závadu. Dokud ví učitel víc než-li žák, a to v našem případě bez výjimek platí, je vše v pořádku. Kde však nastává zlomový okamžik a veškerá profesionální autorita z postav vyučujících se přede mnou vytrácí, je právě když začnou své znalosti sdělovat. Je zcela normální, že vyučující, patrně pod vlivem nedostatku sebereflexe, kterou by snad v mnoha případech mohla nabízet aplikace znalostí při řešení praktických problémů, není s to posoudit, které ze zmiňovaných informací jsou důležité, které již nikoliv.

Na střední škole jsem na to byl samozřejmě zvyklý, na dalším stupni vzdělání se právě teď setkávám s tím samým, ledovou krou o kterou se bortí mé iluze. Lidé, kteří nás mají učit mají často značné problémy s tím jak učit. Jak mluvit. A teď, teď mám na mysli ten nejširší možný myslitelný význam slova mluvit. Hledání slov? To je pouhá malá součástka z vyjadřovací skládačky. Hledání slov je pro mnohé velký problém. Možná je to také dáno malým počtem jejich informačních zdrojů a nedostatkem tvorby vlastních vyjadřovacích konstrukcí, ale řeč mých učitelů se hloupými převzatými frázemi, příklady, slovy … jen hemží. Vždy jsem si myslel, že vysokoškolští učitelé se od těch na nižších stupních liší také v tom, že oni jsou součástí výrobního procesu informací. Spolupodílejí se, píší, myslí, nejsou odkázáni na pouhé reprezentace, natož doslovné citace, cizích zdrojů. To jsem se opět spletl. Ale budiž. Je tu totiž něco horšího. Mí učitelé, jakkoli jsou nekreativní a slepí při přejímání informací, nedovedli si během svého života osvojit ani základní proces rozlišování informací na důležité a nedůležité. Nedovedou posoudit, případně přenést tuto důležitostní hodnotu informace do vlastního sdělení, a tak jejich řeč často splývá ve zmatek bez styčných bodů. Nemají v tom pořádek, nechápou strukturu. (V tomto okamžiku je irelevantní, jestli se krizový bod toku informace v člověku nachází při vstupu, či až u výstupu.)

To máte jako s tvorbou webu. Když odstraníte dyzajn, uživatelské vymoženosti, dynamiku, zbyde vám holá kostra. Prostý web ořezaný na svou informační podstatu. V případě, že web vytvořil někdo bez schopnosti vložit informacím systém, jakousi hierarchii, sémantiku, architekturu, můžeme to nazývat různě, web se stane tokem dat bez ladu a skladu, bez záchytných bodů, přidělávající čtenáři potíže s pochopením. Pochopení totiž přichází skrze uvědomění si struktury, řádu a způsobu souvislosti. Pokud je text prostý všech těch doplňujících, řád tvořících vlastností, pak je pochopitelný jen zlomkově. Mozek si musí souvislosti domýšlet. Je to složitý proces, náročný na čas i úsilí, vystavující člověka mnoha zklamáním a frustracím z váznutí ve slepých uličkách. Když už něco dělám, tak to dělám pořádně.

Tak nějak to vidím, milí čtenáři. Teď… ne že bych měl potřebu omlouvat svůj názor před publikem, ale pokud tímto způsobem nepřipomenu své přirozené právo na individuální, ergo odlišný názor, zajisté budu muset být svědkem povstání několika jedinců s touhou upozornit mě, že co říkám, nefunguje vždy a všude. Já vím. Touto, zdánlivě zbytečnou závěrečnou poznámkou jim jen šetřím práci. Takový jsem já dobrák. Ještě aby to někdo naučil mé učitele.


Komentáře (7)

k formuláři

RSS kanál komentářů

    • Komentář číslo: 1
    • *
    • Jméno: kjn
    • Odesláno:
      10.2. 2007 — 1:55

    Tak přesně k tomuhle jsem po cca roce na VŠ dospěl taky… A kde že to studuješ?

    • Komentář číslo: 2
    • *
    • Jméno: Kahi
    • Odesláno:
      10.2. 2007 — 10:29

    [1] kjn: → http://www.phil­.muni.cz/vik/

    Teď se mi nedaří na tom webu najít informaci, kterou potřebuju (praktické využití získaného vzdělání) a na kterou bych odkázal radši, a tudíž si ji asi každý bude muset najít sám. Někde tam snad bude. Možná v nějakém pdf :-).

    • Komentář číslo: 3
    • *
    • Jméno: Radek Tomášek
    • Odesláno:
      11.2. 2007 — 14:14

    K té kvalitě učitelů, je potřeba se dívat i na to, jaký vztah mají k práci jako takové. Pokud to dělají z donucení, tak se není čemu divit, že to vypadá tak jak to vypadá…

    Z mého témeř dvouletého působení ve vysokoškolském prostředí ti můžu říci, že je spousta pedagogů, kteří jsou na svém místě zcela poprávu a že opravdu umí. Pak je ale samozřejmě i spousta těch, které bys nejdraději za jejich přístup poslal někam…

    • Komentář číslo: 4
    • *
    • Jméno: Taky z Brna, taky z FFMU:)
    • Odesláno:
      23.6. 2007 — 0:05

    No. Ehm :) Jako bys mi mluvil z duše, tedy co se týká těch „pedagogů.“ Pro jeden případ za všechny, podívej se do isu na dr. Mikulovou z katedry germanistiky,která mě učila dva semestry. Já i polovina spolužaček umíme německy líp něž ona…

    Jasně, že jsou dobří profesoři/docenti/… a pak jsou ti špatní. Bohužel, zklamání z těch blbých u mě na FFMU převažuje. Zvlášť na germanistice. Měla jsem jít do Prahy ;)

    • Komentář číslo: 5
    • *
    • Jméno: Kahi
    • Odesláno:
      23.6. 2007 — 1:15

    [4] Taky z Brna, taky z FFMU:): → No vida! Rád shledávám (tohle slovo jsem prvně používal v němčině, až pak v češtině…), že ve svém smutném a zmateném rozpoložení neležím sám… Ještě bychom mohli sehnat pár lidí a demonstrativně ukončit studium v duchu hesla: „Odcházím ze školy, protože rád bych se něco naučil!“ :-)

    • Komentář číslo: 6
    • *
    • Jméno: Taky z Brna, taky z VIK
    • Odesláno:
      1.7. 2008 — 17:28

    Hlavně Lorenz, ten je blbej až na půdu, jeho přednášky stojí za enec, vzdělání mizerné… a taky docela hajzl.

    • Komentář číslo: 7
    • *
    • Jméno: Kahi
    • Odesláno:
      1.7. 2008 — 19:13

    [6] Taky z Brna, taky z VIK: Wou, taková otevřenost! Skoro to vypadá, jakoby ti ublížil… vyprávěj… co se stalo?

Přidat komentář

Nápověda ke psaní komentářů

Zde formátuje Texy!

  • *zvýraznění*
  • **silné zvýraznění**
  • > citace
  • "odkaz":http://kam
  • [4] reakce na komentář
  • zdrojové kódy a více

komentáře

úplně nahoru