Střípky ze života

Byl jsem dnes venku, poté co se ochladilo. Prodíral jsem se vzduchem hustým jako plnovous vikingského válečníka, zpola dýchal, zpola ne. Co si vybrat? Bez nádechu člověk umře, ale s ním snad ne? Tak jsem šel, houpavým krokem, oči zarovno s cestou, až člověk zapomene, že se nachází ve městě, kde pouze čerství cizinci nedávají pozor, kam šlapou. Tak jsem si šel, zahovněným Brnem, houpavým krokem, okrajem zorného pole sledoval houpavé melouny všude kolem.

Chtěl jsem se zastavit v kostele, ale měli zavřeno. Poštěstilo se mi až ve druhém, o tom však vím, že není příliš kvalitně klimatizován. Otočil jsem se téměř na pod pad ku, nenalézaje ten očekávaný chládek, chlad. Chlad z církve vás ovane i na hranici.

Koupil jsem cukr, jasmínovou rýži, chléb sypaný mákem a spoustu papírových utěrek. Marš domů, jen pozor dávej, kde je stín a kde ještě ne!

Dnes nad ránem jsme s panem Cuketkou spustily novou verzi cuketčího webu. Nějaké to vylepšení, nějaký ten upgrade, nějaké nové funkce. Asistoval jsem především jako přední lokální znalec WordPressu, mimo jiné. S velkou částí své práce jsem nad míru spokojen. Radost vidět „své“ dílo, dítko, na světě.

Řekl jsem si – a také jsem si to napsal na žlutý papírek: žádné rozjíždění / pouze dokončování. Nalepil jsem ho před sebe, mezi další žluté papírky které nikdy nečtu. Řekne se to snadno, prý „žádné rozjíždění“. Jenže rozjíždět se musí. Anebo ne?

Udělal jsem si nový takzvaný dyzajn, pro zdejší mindprint. Posléze jsem zjistil, že je rigidní a nepraktický. Co hůř, s odstupem času jsem začal mít pochybnosti o čitelnosti světlého písma na ne příliš tmavém pozadí. Hodil jsem ho do virtuálního koše, jednou ho třeba někomu prodám. Začal jsem znova, od píky. Čitelnost, přehlednost, jednoduchost, vzduch, vzletnost, snad. Bílé pozadí, černé písmo, v podstatě jedna doplňková barva. Zatím jsem velmi spokojen. Možná ho během týdne nasadím.

Mimochodem, možná jste zaregistrovali mou nevěrnost jedné taxonomii místních článků. Nevím jak z kola ven a eliminace kategorií na nic a něco (doplněno o tagy) mi už nepřipadá tak dobrá jako před uskutečněním. Uvažoval jsem i o ručičkovém ukazateli na ose humanisticko ↔ technické. Ale to asi taky nebude to pravé ořechové.

Lehce jsem přemýšlel nad myšlenkou, že dobrý „dyzajn“ má moc udržet blogu své čtenáře. I velmi krátká úvaha postačila k poznání, že nikoho držet nechci. Ba naopak, kdo chce, ať se drží, a já ještě budu stromem třást! Nechť spadnou všechna shnilá jabka a shnijí kdesi v trávě. Není ideální blog v plain-textu?

Už několik týdnů jsem si nespustil žádnou hru. Přesto, dnes se mi o jedné zdálo. Mám neklidné sny. Snová mise skončila fiaskálním neúspěchem. A v sedm hodin mě probudilo přílišné horko. Blížil se den.

Far, far, far away – way
People heard him say – say
I will find a way – way
There will come a day – day
Something will be done.


Komentáře (4)

k formuláři

RSS kanál komentářů

    • Komentář číslo: 1
    • *
    • Jméno: ailyn
    • Odesláno:
      19.7. 2007 — 6:50

    já se téhle haluze (čti: větve) nepustím! :-)

    • Komentář číslo: 2
    • *
    • Jméno: Taurus
    • Odesláno:
      19.7. 2007 — 9:45

    Těma Floydama jsi mě potěšil :)

    • Komentář číslo: 3
    • *
    • Jméno: Kahi
    • Odesláno:
      19.7. 2007 — 11:00

    [1] ailyn: → nečekej, že tě budu přemlouvat ;)

    [2] Taurus: → jo, přišlo mi, že se to tam hodí… :)

    • Komentář číslo: 4
    • *
    • Jméno: juhy
    • Odesláno:
      27.7. 2007 — 19:01

    s létem holt přichází melouny … buďme za ně rádi ;)

Přidat komentář

Nápověda ke psaní komentářů

Zde formátuje Texy!

  • *zvýraznění*
  • **silné zvýraznění**
  • > citace
  • "odkaz":http://kam
  • [4] reakce na komentář
  • zdrojové kódy a více

komentáře

úplně nahoru