Ne, že bych neměl co na práci.
Akorát jsem čekal, než se mi dostahuje další díl Dr. House, a
právě v té volné chvilce jsem se rozhodl vymyslet a stvořit něco
průlomového, co změní způsob, jakým používáte internet. Nebo
tak něco.
Jak již název napovídá, Colorr je složeninou ze slov color a avatar. Jedná se o přímou konkurenci běžných avatarů, gravatarů nebo favatarů. Odlišuje se od nich jedním základním rysem:
Myslím, že cirka sedm dní uplynulo od chvíle, co jsem odevzdal seminární práci do jednoho z mých předmětů, do Informační vědy 2. Zatím jsem se nedověděl, jestli mi to zajistilo zápočet, doufejme, že ano. Měla to být recenze e-shopu. Vybral jsem si Oriental.cz, nechal si výběr potvrdit, a mohl se pomalu pustit do recenzování. Jak už to tak bývá, pustil jsem se do toho na opravdu poslední chvíli, to jest několik hodin po uplynutí limitu a nakonec práci odevzdal asi tak dva dny po plánovaném datu :-). Dělal jsem na tom odhadem 7 hodin, minimální rozsah (3 stránky) byl překročen.
Recenze se zaměřuje na informační dyzajn (říká se tomu tak?), použitelnost, navigaci. Nenapadá mě, co byste ještě mohli chtít vědět…
Jo a – proč to vlastně zveřejňuji? No, jeden kamarád, co to ještě nečet, říkal, že to určitě bude dobré a poučné. Kéž by měl pravdu!
Stáhnout recenzi e-shopu Oriental.cz (PDF, 135 KB)
Začalo to nevinně. Zhrzen z nevydařené zkoušky nechal jsem své tělo klesnout do křesla a přemýšlel co dál. Co dál? Otevřel jsem si obří seznam potenciálních miniprojektů a jeden z nich vybral. Dnes má svátek Otýlie.
Už od dob Fahrenheita je základní podmínkou pro zařazení nápadu do seznamu neexistence kvalitní konkurence. Nač vytvářet něco již existujícího, tudíž zbytečného? Kromě podmínek se také dědí cíl. Tím je úspěch ve vyhledávačích. Mezi startovní přípravou a přetržením cílové pásky v tichosti existuje to nejdůležitější. Běh. Samotný proces tvorby. I ten má svá pravidla, v mém případě jsem si za pravidlo určil tažení za kvalitou… nechci říkat dokonalostí. Honba za vyčerpáním myšlenky až na dno, webtvůrcova analýza elementárních částic.
Nezapomínejte, že při posuzování hodnoty, potažmo zbytečnosti práce vždy závisí na individuálním pohledu. Ne všichni se honosíme stejnými měřítky, cíly, myšlenkami… . Z toho důvodu ani dokonalost není všeobecně konstantní pojem. Navíc, kolikrát sám objevím na svých dokončených dílech chyby – kolikrát musím jejich eliminaci zavrhnout, protože investovaný čas by měl vzhledem k rozdílu příliš vysokou hodnotu. Jsou tam a připomínají mi, abych se jich příště pokusil vyvarovat. Svým způsobem je to zábava.
Možná tušíte, že se vám chystám představit nějaký svůj „projekt“. Ano, je to tak.
HandyCode je správce vašich
zdrojových kódů. Jeho hlavním úkolem je uchovávat ty
nejdůležitější/nejpoužívanější/vybrané kódy na jednom místě a
případně je sdílet s ostatními lidmi. Takže cílovou skupinou budou
zřejmě weboví programátoři. Umí
zvýrazňovat syntaxi několika málo jazyků, opatřovat kódy popisky,
třídit kódy do sekcí, potažmo jazyků a ještě umí pár drobností, na
které si zrovna nevzpomínám. Jo a je zdarma.
</texy>
Už nějakou dobu používám pořád ten samý televizní program. Je dobrý, rychle se načítá, je přehledný, ukazuje průběh momentálně běžících pořadů… A co je nejlepší, nikdy není ode mne dál, než na jedno kliknutí. V tomto televizním programu můžete dát jakémukoli pořadu svůj hlas. Pořady s hlasem diváka(ů) se potom označí i v samotném přehledu.
Přemýšlel jsem nad tím tuším i včera – přemýšlel jsem, k čemu
že to je, to „dávání tipů“. Každý divák má jiný vkus, a proto si
nemůžeme primárně všímat jen otipovaných pořadů. Už vícekrát jsem
tip čtenářů zahlédl u Ordinace v růžové
zahradě, nebo u díla podobného kalibru – a uznejte sami – to je
jasný důkaz, že „tip“ se stává zbytečným. Asi by bylo pěkné tento
jev k něčemu přirovnat, ale omluvte mě, nic vhodného mě nenapadá.
Stalo se to dnes, když jsem se chtěl podívat, kdy začínají Simpsonovi. Právě dnes se potvrdilo, že tip se ubírá vstříc své záhubě. (Klikněte na obrázek)
Mimochodem, víte, proč se tomu říká „tip čtenářů“ a ne „tip diváků“?