Začátek
Nevzpomínám si, kdy, kde a za jakých okolností nastartovala moje úvaha na téma Co znamená být svatý, tento spot tedy nezačne obligátním (och, jak ohavné slovo) když.
</texy>
Nevzpomínám si, kdy, kde a za jakých okolností nastartovala moje úvaha na téma Co znamená být svatý, tento spot tedy nezačne obligátním (och, jak ohavné slovo) když.
</texy>
Poslední dobou si hodně hraji s Google Analytics, koukám na různé statistiky a přemýšlím co který graf znázorňuje. Dovolím si tvrdit, že tam lze nalézt spoustu zajímavých a zamyšlení hodných informací, i když nestatistikujete žádný slušně navštěvovaný web.
</texy>
Děkuji Whitwowi, že o tom napsal. O službě, která vám na váš mejl pošle mejl – za stanovenou dobu. Za rok, za tři, pět, deset, dvacet let. Kahi to považuje za… nářez.
Poslal jsem si čtyři mejly. Za rok mi (pokud to bude fungovat) přijde první, za deset let poslední. Sebe, jako téměř čtyřicetiletého člověka nemám vůbec chuť oslovovat, ale je možné, že si to rozmyslím, a za chvíli pošlu mail, který do mé schránky dorazí za dvacet let.
Za rok – za rok se uvidí, jestli jsem na nějaké škole, jestli makám rukama, jestli pracuju hlavou, jestli žiju z přídavků a sedím doma a píšu bezcenné poznámky do svého bezcenného blogu. Za rok to bude zajímavé.
Za tři roky bych měl postoupit. Buď budu v plném studiu, buď budu v práci, anebo budu troska.
Za pět let budu mít v ideálním případě dostudováno. To není moc pěkná vize. Doufejme, že o flek bude postaráno. Proč sakra furt mluvím o práci? Zajímavé…
Za deset let – za deset let se mi bude schylovat ke třicítce a svůj život v té době si neumím představit… Jedna možnost je, že tady už nebudu a druhá, že konečně začnu víc chlastat, a to mě zachrání před nepříjemnou smrtí příliš uvědomělého intelektuála.
Každopádně, doufám, že mi aspoň některý z těch mailů dojde a budu mít radost. A taky smutek z těch proplýtvaných let. „To uteklo sakra rychle, co Kahi?“ řekne si ten pětadvacetiletý mladík – který se vlastně zas tak neliší ode mě. Ovšem on si to nepřipustí. Říká: „Co se nevyvíjí, to je de facto mrtvé.“ Proto má strach z pasivity. A z času.
A ještě něco bych řekl, na konec tohoto spontálního postu. Pusťte si Red Hot Chilli Peppers: On Mercury (album By the Way). Je to paráda. A taky si přečtěte… nene, o tom až někdy příště :). Tady už je těch myšlenek až příliš.
Před nedávnem server Plnéhry zdokonalil svůj systém novinek, a tak mě napadlo, co takhle porovnat jej s konkurenčními systémy. Srovnání provedu jen po stránce technické/webdesignerské, přestože je mi jasné, že toto provedení novinek nijak zvlášť neovlivňuje návštěvnost nebo celkovou oblíbenost webu. A tedy můžu s klidným svědomím říct, že výsledek tohoto testu je nepodstatný, nedůležitý, a celé toto srovnávání je jen mou malou malichernou hrou.