Dnes v časnou ranní hodinu, smrkaje do umyvadla, vzpomněl jsem si, že jsem chtěl publikovat svůj názor na film Román pro ženy. Film, jenž jsem shlédl před třemi dny a od toho až do tohoto momentu jsem mu věnoval neobvykle mnoho času přemýšlení. Přirozeně nepopírám, že můj názor, názor muže, je irelevantní. Proč? (Můžete se ptát.) I mně to poznání chvíli trvalo. Román pro ženy totiž není pro muže. No koho by to napadlo? Zprvu by se mohlo zdát, že mužské hodnocení Románu pro ženy je stejně smysluplné, jako mužská recenze dámských tamponů. Nenechte se však mýlit, jedná se o dvě, zcela rozdílné věci. Jelikož porozumění a dekonstrukce filmového díla je činností ryze intelektuální a přínosná pro každou pohlavní skupinu.
Dlouhou dobu jsem hledal osu filmu, viditelný provázek, který spojoval celý film do jednoho více-či-méně jednolitého celku. Tím provázkem jsou mimo jiné všudypřítomné myšlenky nepatřící nikomu z mého pohlaví. Velmi živě si dovedu představit nadšeného Michala Viewegha, jak pobíhá mezi ženami se zápisníčkem v ruce a zapisuje si jejich myšlenky. Na co ženy myslí? On to nyní ví! A slepí z toho jakýsi román. Pro ženy.
</texy>
O tom jsem však nechtěl
mluvit. Chtěl jsem mluvit o svých dalších úspěších, na poli
pornografie. Začalo to nevinně. Při svých seancích v Google Analytics jsem
si všim' podivuhodného množství příchozích návštěvníků
z vyhledávače Google Images. Vrtalo mi to hlavou, protože jsem si nedokázal
náhlou změnu nikterak racionálně vysvětlit.