Výjimečným způsobem končí kapitola Fyziologie vývojových období v publikaci Stručný přehled fyziologie člověka pro bakalářské studijní programy:
Stáří však přináší i pozitivní hodnoty – životní zkušenost, rozvahu, trpělivost. Člověk je především starý tak, jak se cítí.
Myslím, že to bylo chvíli potom, co bylo vyřčeno you know nothing
ve #6:
Still Take You Home… Říkal jsem si – „není to 128ka, ale
192ka to taky nebude, musí to být 160 kbps“. Kouknu se – a opravdu, ta
MP3ka má v každé vteřině právě 160 tisíc bitů. Druhá otázka: Poznal
jsem to? Anebo jsem to věděl, byla to vzpomínka. Pokud to byla vzpomínka,
nedokázal jsem ji vystopovat. Možná od každého něco. Nevím, jak jsem
to věděl.
Myslím, že to zaznělo v Mžiku (Malcolm Gladwell), ta scéna s kartami… Vlastně jde o psychologický experiment, který má ukázat, že nevědomé poznání je vždy o krok napřed, ví dříve a reaguje, ovlivňuje, řídí rozhodování, ještě než jsme schopni poznání vyjádřit slovy.
Nějak to souvisí; ne moc.
Jen tak na rozehřátí: je slovní hříčka v titulku kýčem, či není? (Odpověď zní: byla to jen řečnická otázka. Snad jste se nepokoušeli na ni odpovědět!)
Inspirací k zamyšlení se mi stal text Petra Staníčka Kýč: pornografie estetiky, který spolu s odkázaným pořadem z archivu České televize posloužil jako fantastická duševní strava na několik hodin. A ještě jistě poslouží.
Co člověka napadne, když se octne bez elektrické energie?
O tom mimochodem nedávno pojednával jakýsi mexický film, jak jen se jmenoval… Kachní sezóna, jo. Na to se podívejme!
Ačkoli přelom roku pro mě znamená méně než
nic, v mé minulosti přece jen má své slovo, nějakým způsobem tam
existuje, projevuje se. Nedávno jsem si vzpomněl na ten projev
typografický… zkoušel jsem si to napsat, jak by 2008 vypadalo mým
písmem na papíře… a pak jsem zkusil 2007. A tak začala cesta
do mého mládí.
Dějiny mého života se začaly psát na jaře 1986, zrovna v době, kdy na východ od nás explodovala jaderná elektrárna Černobyl… Nenesl jsem to moc dobře, prý jsem se, jakožto novorozenec, z toho pozvracel. Má máma to ráda připomíná. Měl jsem namále jen chvíli poté, co jsem vylezl z dělohy. Ale pak už to šlo lépe.