Proud, bez proudu

Co člověka napadne, když se octne bez elektrické energie?

O tom mimochodem nedávno pojednával jakýsi mexický film, jak jen se jmenoval… Kachní sezóna, jo. Na to se podívejme!

Jednou jsem šel po Moravském náměstí, když na město dolehla temnota, zcela vše se ponořilo do nezvyklé tmy, do noci bez proudu. Ani reklama na pojišťovně nesvítila, a to má ve sloganu něco s jistotou. Nesvítil ani nápis pohřební služby, ale ten nesvítí, ani když proud jde… Tramvaje zastavily a otevřely své dveře, lidé vystoupili a rozhlíželi se, tváří v tvář nezvyklé situaci. A tehdy, když byla všude tma, napadlo mě, že vše svítící (s výjimkou aut) by teď působilo strašně sebevědomě. Alespoň pro tu pojišťovnu by to byla chvíle netušeného úspěchu: poutač, za běžných okolností zastíněn šumem tisíců jiných poutačů, nyní by měl pozornost všech chodců jen sám pro sebe, jen si to představte. Ale na tohle tvůrci nemysleli, a neonové logo pojišťovny spalo se zbytkem města…

Dnes večer to potkalo nás – náš byt je bez proudu a my jsme zcela bez moci s tím cokoli udělat. Po chvíli přemýšlení jsem dospěl k překvapivému závěru: zas tak o moc tentokrát nejde. Mohu si uvařit vodu na čaj pomocí plynového sporáku. Nemohu svítit žárovkami, které ke svému životu potřebují elektřinu, ale mohu si svítit svíčkami. Mimochodem, víte jak se v Německu říká žárovkám? Glühbirnen, hrušky co svítí, hezké, že? Svíčky sice nedokáží dokonale nahradit Edisonovo světlo, nicméně dovolují mi sedět a psát a nemusím, tak jako včera místo spaní, ležet na posteli v tmavém pokoji a v duchu programovat […]