Tag: plkání

• Kmeny

  • Publikováno: 15.5. 2006
  

  Milerád bych se, moji milí potenciální čtenářové, věnoval psaní poutavých, zajímavých, vtipných a poučných plků do tohoto zápisníku, ale nemám moc času. Učím se na zkoušku dospělosti. Učím se tak intenzivně, jak jsem se neučil nikdy od předloňského konce léta, kdy po mě byla žádána reparátní zkouška z jazyka německého a z umění počtů…

  Tak aspoň úryveček:

  RIMMER: Je to snadné, viď? Nazdárek Králi Leare, sbohem Macbethe, pápá Hamlete.
  LISTER: Četl jsi někdy alespoň jednu z nich?
  RIMMER: Viděl jsem ?West Side Story?, ten western.
  LISTER: Přečet' jsi aspoň jednu z nich?
  RIMMER: Ne až do konce. Ale můžu něco citovat.
  LISTER: Tak prosím.
   …

  Pokračování

• Kahi chce studovat

  • Publikováno: 6.5. 2006

  Pud sebezáchovy znenadání pravil: „Petře, přece nechceš pracovat?!“
  „Jistěže ne, blázníš?“, reflexivně jsem se ohradil. Od loňské zkušenosti s fyzickou prací trpím děsnými sny, a z občasných pokusů o psychyckou práci mi pokaždé naskáče vyrážka.
  „Tak to ti zbývá jediné…“, řekl a nasadil výraz inteligenta.
  „A to je…?“
  „Musíš podat přihlášku na vysokou školu. A dostat se tam, ovšem.“. A tak to začalo. Zítra budu muset prófům a děkanům a všem ukázati, zač jsem toho loket!

  Kontrastní obrazy jsou mi značně sympatické.

  Pokračování

• Kakahismus

  • Publikováno: 27.4. 2006

  Víte, velice bych nerad, kdyby se o mé osobě v budoucnosti mluvilo, jako o „postmoderním autorovi začátku jednadvacátého století“. Zní to blbě, viďte. Takových bylo, je a bude. Rád bych, aby se o mně mluvilo jako o tvůrci, zakladateli a hlavním představiteli nového revolučního stylu, který je nazván jak jinak, než po mně. Dámy a pánové, toto je první veřejná zmínka o Kakahismu, o kterém ještě mnoho uslyšíte.

  </texy>

  Pokračování

• Trocha plku o toleranci

  • Publikováno: 25.4. 2006

  Před jistou chvílí jsem si položil otázku, zda jsem tolerantní člověk, když jsem intolerantní k intoleranci. Netrvalo dlouho, a dobral jsem se výsledku, který otázku zcela položil na lopatky: Tolerance přece není vlastnost nabývající dvou hodnot: ano/ne. Je to škála s nekonečně mnoho hodnotami – podobnost s teploměrem je tu zřejmá. Nelze tedy o nikom říci, že je tolerantní, jelikož nikdo nedosahuje toho principiálně nedosažitelného bodu na stupnici, jenž je tu v analogii s absolutní nulou na teploměru. Reagovat na prapůvodní otázku, domnívám se, již není potřeba, a pokud ano, tak prosím: Ne, nejsem tolerantní, poněvadž nemohu.

  To je jedna z otázek, co dnes byly vyřešeny během chvíle, pro kterou byl vázacím prvkem pocit, že dovedu zodpovědět každou otázku. Ta chvíle byla zploditelkou i páru zajímavých veršů, o které se v brzké době se svým potenciálním čtenářstvem hodlám podělit, nevytratí-li se ze mne pozitivní názor na ony verše, což je značně pravděpodobné.

  

  Pokračování

• Jar. Ó!

  • Publikováno: 10.4. 2006

  Není to dnes krásný den? Vzduch voní, Sencha voní, teplo se vkrádá do pokoje pootevřeným oknem. Ani ta škola v tento den nebyla nepříjemná: hodina němčiny ve znamení Buka, hodina češtiny ve znamení odpočinku, dvouhodina tělocviku ve znamení čajovny, dějepis ve znamení úspěchu. Nádherný den. Doorsi to dnes pěkně válí, Velveti jakbysmet… Jethro Tull's Acres wild just getting alive!

  A včemže je pointa? Pointa je nasnadě. K ránu vlažná kapka černého čaje, dopoledne špetka konzumní askeze, poté šálek zeleného, plus trocha lehkého jídla, špetka libovolné oblíbené duševní stravy – ať hodina starověku, ať chvilka u Mahjongu – fantazii se meze nekladou (ovšemže)… a máme zaděláno. Nezapomněl jsem na něco? Zapomenuté, nechť zůstane zapomenuto. Nic se bez něj nestane. Nic se nestane ani s ním. Nechme čas plynout dle zákona náhody.

  Před pětinou století náhodou jedna spermie vyhrála závod, a do teď si připadá jako vítěz. A není snad? Nejsme snad všichni vítězové? Jistěže :)

  

  Pokračování

Stránkování

• Starší články
• Novější články