Když chcete dojít k rozřešení problému, když tvoříte větší web, když vám jde o kvalitní použitelný a praktický webdesign, je třeba se koncentrovat. Říká se tomu brainstorming. A nejlíp se dělá ve dvou.
Téměř nikdo neví, že s Wellardem spolupracujeme na tvorbě webu Psavec. Chtěli jsme věcí pohnout, uspořádal se tedy několikadenní meeting s jasným cílem: pohnout s projektem. Podařilo se – vše díky brainstormingu, ale nepředbíhejme. Povězme si jak příběh začal.
</texy>
Vůbec se nechci chlubit, takové manýry mi nikdy nebyly vlastní, já jsem vlastně takový tichý, skromný a ctnostný člověk. Přesto anebo snad právě proto, bych chtěl poukázat na fakt, že jsem vyvolený. The One, chápete? S panem Andersonem, mezi hackery známým jako Neo, mě pojí mnoho pojítek. Nejsilnější z nich se nazývá lampička. Máme stejnou lampičku, z Ikey. Nevěříte? Dokládám fotografií:
Co nadělám, prostě je to tak a basta. Ač jsem na to vůbec nechtěl upozorňovat, jsem zkrátka vyvolený. Myslím, že není za co se stydět a když se to svět dozví, tak se nezboří.
Připomenul bych ještě, že lampička není jedinou vazbou mezi námi vyvolenými. Je jich mnoho. Jsou tisíce věcí, které máme s Neoem společné. Lampička sama o sobě nic neznamená, to přísahám na Bibli svojí matky.
Nedá mi to a musím poznání chtivé člověčenstvo upozornit na zajímavou knihu.
Provokativní název publikace Bible egoistů, ale i její podtitul Nejdříve já, potom ti druzí zdaleka nepředznamenává nějaký amorální nebo nihilistický obsah. Kirschnerova publikace, …, v sobě totiž obsahuje svěží a pregnantní sociální, psychologické a filozofické návody k životu, jimž nelze argumentačně nijak vzdorovat. …
– píše se na zadní části obálky knihy. Po přečtení prvních padesáti stránek jsem napsal tento popis:
Bible egoistů je poměrně zajímavá kniha, nabízející odpovědi na spoustu otázek, které nám po čas života vyvstávají. Vše je nabalováno na přístup prvně já, a až potom ti ostatní, kniha např. nabádá vnést do manželství nebo rodiny systém známý z obchodu – něco za něco.
Život je označován za manipulační hru, v níž skupina chytrých ovládá ovce. Některé kapitoly se téměř výhradně zabývají manipulací, např. O mluvení a mlčení. Vše má přirozeně prý základ v nás, jsme nezávislí, kniha nabádá k sebedůvěře, z které může pramenit síla, která pak pomůže v dalších životních situacích.
Často používaná slova jsou „nyní“, „tady a teď“ – je cítit výzvu k prožívání současnosti a oproštění od minulosti i budoucnosti.
S některými názory a pohledy jsem se dokázal stotožnit, s jinými nikoli. Po přibližně 120 stránkách jsem si poznamenal:
</texy>
Je veřejným tajemstvím, že historie je věda ošemetná, nepřesná a diskutabilní. Nikdo neví kdy se narodil Australopythecus a nikdo neví kdy zemřel kníže Václav. Stejně tak je to s mým čajem. Nevím, kdy jsem si ho poprvé koupil a jak to všechno začalo… můžeme se jen domnívat a hádat se a diskutovat a přemýšlet. Stejně to nezjistíme. Ale na tom zas tak nezáleží, stejně jako na Václavovi. Ta nejistota totiž dělá tuto vědu zajímavější.
A tak to začalo. Nevím kdy a nevím jak, měl jsem doma v malé modrobílé plechové dóze pár gramů čínského Zu-cha, známého také jako Gunpowder nebo Perlový čaj. Dalo by se říct jedna z levnějších sort. Kromě vlastních vzpomínek je důkazem o existenci tohoto čaje v mé domácnosti také dobová fotografie ze 4. března 2005. Množství rozvinutých listů v 3 dcl sklenici dnes působí dosti barbarsky, ale co byste také chtěli po pravěku. Kultury se dočkáme v následujících historických dobách.
</texy>
Po dlouhé, přibližně dvacetileté, pauze se opět dávají do pohybu mé tvůrčí buňky. Dovršení středního vzdělání i fascinace webem Nataschy Roeoesli (plus opětovné shlédnutí malby digitálního vampíra od Carlose Cabrery) umožnilo a vybudilo také pokusy o vlastní tvorbu, např. tento list rostliny známé jako Thamerimium Ueniae, která se hojně vyskytuje na pobřeží Pobřeží slonoviny…
