Kdo by to byl řekl, no řekněte, kdo by to byl řekl, že mi notebuk přinese tolik nových zajímavých pocitů. Majitel velké tlusté bedny si jen stěží dokáže představit co je to za nový zážitek (experience!) ležet v posteli a na klíně houpat zahřívajícího macka. A číst si třeba, co nového na webu, nebo na webu 2.0, nebo někde jinde, ale nejen že si můžete takle v posteli číst, vy tam můžete i psát nebo dělat téměř cokoli. Je to příjemné.
Ale teď trochu zvážním, někoho by přece jen mohlo zajímat, jak se s mackem pracuje a ne každý je ochoten prokousávat se stohy a stohy plků zdánlivě neříkajících nic nového nebo zajímavého. Nuže, přátelé, mohu potvrdit, že dvou (!) jádrový Intel Core Duo je v mnoha ohledech rychlejší než starý ošklivý AMD Athlon 64 horoucně bijící uvnitř obrovské almary mého takzvaně stolního počítače. Připočtete-li k sebevědomému Intel procesoru i svižnou grafiku, která si tu a tam poradí i se zapnutým vyhlazováním hran vyjde nám příjemný výsledek. Je to tak, Asusek je zlatíčko. Občas se z režimu zimního spánku odmítá probudit, ale budiž mu vše odpuštěno, přese vše co je na něm nepovedeného se jedná o krok ku předu – už jen kvůli té tiché klávesnici, jejíž tlačítka se už netváří jak imitace psacího stroje Remington, o což se úspěšně pokoušela stará Logitechová…
Je to mrzuté. Že nemohu psát tolik, kolik bych chtěl. Je tu práce. Pár klasických nízkorozpočtových projektů, které naleznou útočište na poddoménách kahi.cz, nějaké to programování, nová verze Uploaderu, nějaké bohužel-slíbené cinty v PHP, nějaké to kreslení do her a pár webů… sakra. Nepopírám, že radši bych jen tak vysedával a mačkal F5 na weblozích a wdnews, ale když už jsem tu, tak něco málo zanechám. Otisk člověka v historii jako psí trus v podzimním trávníku. Není vidět, ale všichni víme, že tam někde je.

Nevím zcela přesně, jak vám
to mám popsat. Pochopení filozofie objektů je jako pochopení věcí
z nebývalého nadhledu, zaujmutí nového, lepšího úhlu pohledu. Jako když
si v kině přesednete doprostřed řady, a zjistíte, že z tohoto místa je
to zcela o něčem jiném, je to nový požitek. Stejné je to
s programováním: nyní mi připadá, jakobych až dosud plýtval svými
schopnostmi a vytrvalostí na něco… jednorázového.