Kdo by to byl řekl, no řekněte, kdo by to byl řekl, že mi notebuk přinese
tolik nových zajímavých pocitů. Majitel velké tlusté bedny si jen stěží
dokáže představit co je to za nový zážitek (experience!) ležet v posteli
a na klíně houpat zahřívajícího macka. A číst si třeba, co nového na
webu, nebo na webu 2.0, nebo někde jinde, ale nejen že si můžete takle
v posteli číst, vy tam můžete i psát nebo dělat téměř cokoli. Je to
příjemné.
Ale teď trochu zvážním, někoho by přece jen mohlo zajímat, jak se
s mackem pracuje a ne každý je ochoten
prokousávat se stohy a stohy plků zdánlivě neříkajících nic nového nebo
zajímavého. Nuže, přátelé, mohu potvrdit, že dvou (!) jádrový Intel
Core Duo je v mnoha ohledech rychlejší než starý ošklivý AMD Athlon
64 horoucně bijící uvnitř obrovské almary mého takzvaně stolního
počítače. Připočtete-li k sebevědomému Intel procesoru i svižnou
grafiku, která si tu a tam
poradí i se zapnutým vyhlazováním hran vyjde nám příjemný výsledek. Je
to tak, Asusek je zlatíčko. Občas se z režimu zimního spánku odmítá
probudit, ale budiž mu vše odpuštěno, přese vše co je na něm
nepovedeného se jedná o krok ku předu – už jen kvůli té tiché
klávesnici, jejíž tlačítka se už netváří jak imitace psacího stroje
Remington, o což se úspěšně pokoušela stará Logitechová…

Je to mrzuté. Že nemohu psát tolik, kolik bych chtěl. Je tu práce. Pár
klasických nízkorozpočtových projektů, které naleznou útočište na
poddoménách kahi.cz, nějaké to programování, nová verze
Uploaderu, nějaké bohužel-slíbené cinty v PHP, nějaké to kreslení do
her a pár webů… sakra. Nepopírám, že radši bych jen tak vysedával a
mačkal F5 na weblozích a wdnews, ale když už jsem tu, tak něco málo
zanechám. Otisk člověka v historii jako psí trus v podzimním trávníku.
Není vidět, ale všichni víme, že tam někde je.