Dobrý večer, máme tu další vtip. Připravte si bránice, popadejte se za
břicho tři… dva… jedna… někdy příště. Dnes to nebude příliš
humorné. Méně než obvykle. To se těžko představuje, že? Vemte si to
takle. Vtipu se není nutné zasmát. Může pobavit, víte jak, prostě
uvnitř. Nastolí veselou náladu. Pohodovou, usměvavou, veselou. Takové vtipy
jsou možná ještě lepší, než ty první, protože vydrží dýl. Sice
nevybuchnete v orgastickém řehotu, zato to celé trvá podstatně dýl. Jsou
to dlouhodobé vtipy. Takže tak. Jsou tady dva druhy džouků. Dlouhodobé –
a krátkodobé. Tento můj je spíš… z třetí skupiny.
Trvalo to dost dlouho, a přesto nejsem spokojen. Asi si říkáte: Když
není spokojen, tak proč to neopraví a neukáže nám to až pak?
Zřejmě proto, že už bych to nikdy neotevřel. Soubor by umřel stářím ve
složce current work. Podobně jako ty články, co mi tady už půl
roku straší. Kdoví, jestli je někdy vydám. Nejsou dost dobré, ale
k vylepšení se ne a ne dostat. Třeba ten článek Co očekávám od
21. století. Je nedodělaný, rozhozený. Přitom je tak… důležitý a
ambiciózní. Bohužel je na prd. No vidíte, teď už ho tuplem nemůžu vydat,
když jsem řek, že je na prd. Pak si ho přečtete a budete si muset dát tu
práci a do komentářového políčka naťukat: Hm, měls pravdu, Kahi, je
to článek na prd. Neměl jsi ho vydávat. A já ten komentář pak budu
muset smazat.
Na druhou stranu (Na druhou stranu Styxu je coby kamenem dohodil!), můžu
být vděčen za tu vymoženost – digitální plátno. Být dříve, co je
teď, mé vtipy by zřejmě nikdy nespatřily světlo světla. Nikdy bych je
nedokončil, navždy by byly pod prahem publikovatelnosti, mí lidé by vypadali
jako stromy, stromy jako lidé, psi jako ovce a ovce jako psi. Nikdo by se nikdy
nezasmál. Možná ano – ale tak jinak. A to přece nejde…
Je příjemné vědět, že člověk dokáže vypotit pár slov, i když
nechce nic říct. Tento článek je tomu krásným příkladem. Článek,
článek, nojo, zní to možná až moc honosně, na těch pár slov bez ledu a
s kládou. Vemte si zase takle. Zas takový odpad to nebude – vzhledem
k tomu, že to někdo čte. Článek bez komentáře je už spíš vzácnost.
Jenže, jak tak přemýšlím, odpad se také čte, možná víc, než cokoli
jiného. Takže jsem opět bez argumentů. Necháme toho, ano? Jen jsem chtěl
odkázat na mou čmáranici a místo toho se tu
vykecávám. Nojo, to jsem celý já. Furt by se vykecával. Stop!
