Není dnešní večer jako stvořený k nicnedělání? Jo, myslím že je. Nemít povinnosti, taky bych se toho zúčastnil. Ale vy se nenechte rušit, pokračujte ve svém vlastním nicnedělání. Zatím vám povím, co jsem vymyslel. Jsou to jen tři body. (Dnes možná raději čtěte pomalu.)
Tag: konvence
-
Tři dopolední jednohubky
-
Obrazem: GUI oken nastavení se nám nějak sbíhají
To je spíš jen takový malý postřeh, poznámka pro mě. Asi to přišlo z Applu, co?
Okno Nastavení – Yahoo desktop widgets:
-
Krátká zpráva o (věčném) návratu
Ještě není proces na svém konci, nicméně ze samotné rekreace jsem již zpět. Nic se nezměnilo.
Rekreace. Z francouzského recréation, znovu-vytvoření. Jsem znovu vytvořen? Zajisté! Chcete-li si užít dovolené, předně nesmíte dělat nic. Není to snadné, poslední dny i má ruka bezvědomě chtěla čmárala po papírech wireframy a struktury databází, tedy dělat to samé, co by dělala, kdyby nebyla na dovolené. Takže jestli se zapomenete, kde jste, není se zač stydět. Tělo jedná dle pravidel určených zvykem, rekreace tedy logicky není snadná, neb zpravidla ona sama je popíráním dosavadního zvyku, že.
-
Jak správně diskriminovat Internet Explorer
Předem bych chtěl zvýraznit, že hlavním terčem našeho úmyslného handicapování bude Internet Explorer verze 6. Je to prohlížeč, který v současné době je – a také v blízké budoucnosti bude – úspěšným objektem metafory s okem a trnem.
Roli noční můry (v horších případech), otravného spratka (v lepších případech) donedávna hrál mladší bratr, ocejchovaný číslem 5. Ke všeobecnému veselí, jeho existence je věcí minulou a konečně neaktuální. Jeho místo – místo „toho neoblíbeného“ – nyní převzal IE6. Jak dlouho nám tu ještě bude dělat společnost tenhletenc otrava je informací neznámou, ale nikoli neovlivnitelnou. My, webtvůrci máme v rukou jistou moc, jistou zbraň, jíž je handicapace, diskriminace, dvojí metr. V lidské společnosti přístup odsouzeníhodný, ve vodách širého webu přístup průkopnický.
-
Proč nemám rád Vánoce
Ne, nemám je rád. Vánoce jsou pro mě pouhý zvyk. A jak to dělám i všem ostatním zvykům, i tento zpochybňuji. Předtím podrobuji zkoumání. Potom porušuji.
Vánoce jsou hezké období, čas pohody, odpočinku a pohody. To jsem si myslel. Když jsem byl malý. Pak jsem ale dospěl a začal myslet. Jsou Vánoce opravdu hezké? Dopracoval jsem se k názoru, že ne. Vánoce jsou hnus.
Nejhorší ze všeho jsou ty davy. Hustota obyvatelstva v ulicích města začíná růst někdy začátkem listopadu a rojí se čím dál víc až do štědrého večera. Dnes je kolem osmého prosince a už to začíná být k nevydržení. Lidé vyrazili do ulic a nevědí, co by si počali. A tak se motají, motají se pod nohy nám všem, kteří chodíme s cílem. Nemluvím tu o důchodcích. Jejich chůze je sice pomalá, zato předvídatelná a nikdy nechodí ve skupinkách a neblokují chodníky v celé jejich šířce.
Mluvím tu o mladých lidech. O lidech, kteří mají v nohách stejný, ne-li větší potenciál než já, a co dělají, co dělají? Místo aby šli, oni se mátoží a zastavují bez ohledu na ostatní účastníky pěší dopravy. A co víc, dovedou mistrně blokovat průchod i tou nejširší pěší zónou, jakou si umíte představit. Zastavují se u výloh, dávají se do pohybu, znenadání mění směr i rychlost. Jsou to ti samí lidé, kteří chodí s otevřenými deštníky ještě dlouho poté, co déšť ustane a rozumný člověk (ten co si uvědomuje možná rizika) nemá jinou možnost, než přejít na druhý chodník, pokud nechce přijít o zrak – jelikož tito lidé svou nepředvídatelnou povahu projevují i při manipulaci s deštníky.
