Jak tak pomalu stárnu, děje se se mnou mnoho věcí. Oslovuji lidi, abych jim sdělil, že jsem zapomněl, co jsem jim chtěl říci. Třeba. Nebo začínám řešit – pro jiné běžné – životní problémy. Co budu jíst? Kde to koupím? Kde na to vezmu peníze? Kostnatím… Dříve pružné chrupavky v mém těle kostnatí. A také mozkové pochody kostnatí. A taky… přestávám upgradovat software.
Tuhle jsem se rozhoupával, že si stáhnu novou Mirandu. Ano, stáhl jsem ji, a obratem ji smazal, protože z changelistu jsem nedošel pochopení, co je vlastně tou novinou, která stojí za výměnou čísla ve verzi. Odjakživa si ssebou nosím představu, že změna prvního čísla ve verzi je vždy ekvivalentem funkčního pokroku. Jak se zdá, není tomu tak, počínaje minimálními pokroky v nakousnuté Mirandě (která se možná snaží popohnat své verzování k celým číslům, které jakživ vzbuzovaly zájem, důvěru a konečně vyšší stahovanost) a mikroskopickými změnami Firefoxu verze 2 konče.
</texy>
Je to jednoduché. Protože WordPress
je jednoduchý. A já jsem také jednoduchý. Nebo spíš… snažím se být.
Pěstuji se do podoby jednoduchého člověka. Nebyl jsem tím obdařen
přírodou – ona si přála, abych byl složitý jako puzzle
o 5000 dílcích – a já si zas přeji, abych byl jednoduchý. Myslím, že
se mi to do značné míry daří. Ještě jsem vlastně nezmínil, proč
směřuji k jednoduchosti ducha… je to jednoduché. Je to dobré pro mou
práci. Dělám weby a věřím, že nejlepší weby jsou jednoduché weby.
Weby, na kterých i jednoduchý člověk nalezne to, co potřebuje, dozví se
to, co se dovědět chce a pochopí věci i bez žhavení mozkových buněk
do ruda.
