Ještě jednou, odpusťte, vždyť je to nejspíš naposled, bych si rád zajezdil na mrtvém koni. :-)
Kategorie: nic
-
Kterako se vzrušiti
-
Kvalita hardwaru a softwaru ruku v ruce?
Pravidelním návštěvníkům nemohlo uniknout, že čas od času mám potřebu si na někom vylít zlost. Toto je pravděpodobně další z negativních článků, plivajících kolem sebe síru. Teď ale lžu. Nikdy neplivu kolem sebe: vždy plivu na vyhlídnuté oběti, které v tom nikdy nejsou nevinně. Plivu na obětní hříšné beránky…
Za těch pár let, co dennodenně se ochomejtám kolem počítačů, pozoruji podivuhodnou zákonitost mezi softwarem a hardwarem od stejného výrobce. Pravidlo zní: Čím lepší hardware výrobce produkuje, tím horším softwarem ho doplňuje. Mrkněme se na pár příkladů…
</texy>
-
Aqua loops – a tužka čmárá dál
S novým tabletem přichází nová radost, stará kreativita zadržovaná několik týdnů, snad i měsíc tomu bude, si všímá otevřené stezky a plnou parou se dere ven. To je jen tak na omakání. Nosím v hlavě pár pěkných nápadů na pár pěkných wallpaperů a řekl bych, vzhledem k životním okolnostem, že nebude trvat dlouho a na tomto místě se objeví další z mých pokusů, grafických ekvivalentů blogového plkání.
-
Vysoká škola – první dojmy
Semestr je úspěšně za mnou. První semestr. Na gymplu jsme říkali pololetí. Tady je to semestr. Dřív jsme říkali test a zkoušení, tady je kolokvium a zkouška. Změnila se terminologie a trochu i ty pravidla, že. Ale jinak… je vše při starém. Ne zcela. Ale spíš při starém, než při novém.
Ze začátku, ještě než jsem do nové školy (fakulty) vkročil, představoval jsem si své budoucí studium poněkud jinak. Představy a předpoklady se nenaplnily. Pokud bych to měl vzít kvantitativně, nenaplnili se ani z poloviny. Čili, jsem překvapen a rovněž zklamán.
</texy>
-
O podstatě altruismu
Jsem zastánce teorie, že vše co člověk za život udělá, udělá kvůli sobě. Opravdu vše. I to, co označuje za práci pro jiné, je ve skutečnosti práce pro sebe. Práce na vlastním uspokojení.
Možná se vám to bude zdát nepochopitelné, ale ten největší altruista je ve své podstatě ten největší onan. Vezměme si příklad ze života. Nebo lépe, budu svou teorii prezentovat na fiktivním případě, který se v reálném světě pravděpodobně nenachází.
Jsem programátor, pracoval jsem tisíce hodin, pro lidi. Napsal jsem tisíc řádků kódu, napsal jsem tisíc funkcí a plug-inů, pracoval jsem dlouho do noci, ne kvůli sobě. Dělal jsem to zadarmo, takže jsem to nemohl dělat pro sebe. Jsem altruista. Dělal jsem to pro lidi.
To je vážení samozřejmě nesmysl. Ta fiktivní postavička, v našem případě progamátor vše co dělal, ač zadarmo, dělal pro sebe. Pro svůj vlastní pocit, pro to příjemné pnutí ega, pro hřejivý pocit sebeuspokojení. Je pravda, že lidé, kvůli kterým to vše prý dělal, z jeho práce nakonec těžili, měli radost, atd., ale slučování cílové skupiny uživatelů s prvotním důvodem činnosti je v tomto případě velmi mylné. Ten obětavec, programátor, se nečinil kvůli výslednému produktu, který z jeho práce vzešel, dělal to vše kvůli radosti, která se počala uvolňovat již v průběhu tvorby (vidina výsledku) a svého vrcholu dosáhla v momentě, kdy se produkt dostal do rukou uživatelů (a byl pozitivně oceněn). Satisfakce, spokojenost, opojení, opilost, smysluplnost, řád.
Až se příště setkáte s někým, kdo sám sebe nazývá altruistou, pomyslete na má slova. Ten člověk pravděpodobně není nikdo víc, než pouhý člověk, jenž objevil potěšení, jež mu skýtá uznání, prestiž, vděk, a také objevil cestu jak těchto pocitů dosahovat, a čas od času tuto cestu podniká, aby se pak mohl ve svém blahu rochnit a libovat si ve své dobrotivosti.
Teď rozumíte, proč my dobročinní pracovníci děláme takové věci. Pro obchod. My poskytneme dílo, lidé (konzumenti) poskytnou odměnu. Buď v podobě peněz, anebo v podobě výše zmíněných abstraktních hodnot. Ve výsledku je to jedno, i za peníze si nakonec koupíme nějaké to potěšení. Takto obchodujeme. Není to špatné. Opravdu bych byl nerad, kdybyste si mysleli, že to považuji za špatné. Jak by to mohlo být špatné… když nám tuto vlastnost do vínku nadělila sama příroda?
