Není dnešní večer jako stvořený k nicnedělání? Jo, myslím že je. Nemít povinnosti, taky bych se toho zúčastnil. Ale vy se nenechte rušit, pokračujte ve svém vlastním nicnedělání. Zatím vám povím, co jsem vymyslel. Jsou to jen tři body. (Dnes možná raději čtěte pomalu.)
Úvodní stránka
-
Tři dopolední jednohubky
-
GZipování podruhé: skripty a styly
Kdysi v seriálu zapomíná se na… jsem zmínil, že se zapomíná na GZip, tenkrát to bylo myslím čistě ve vztahu k HTML dokumentům. Dnes bych připomenul to ostatní co je možné, vhodné a snadné gzipovat – jsou to skripty a stylopisy.
-
O nicnedělání a jiných činnostech
Je to už pěkná řádka dní, co jsem se zde zmínil o svém věčném snu, nicnedělání. Div se tomu, světe, záhy jsem to okusil a poznal, že vlastně není o co stát. A jak jsem tehdy zapomněl toto poznání zaznamenat pro budoucí generace, tak k tomu dnes sedám a dělám to.
Některé věci jsou patrné na první pohled, jen se stačí podívat. Třeba… Občas chodím stát frontu na lístky do divadla. Vždy, úplně vždy na jednom z prvních míst stojí člověk, muž, obdivuhodně schopný vyvolat mé zhnusení, opovržení, odpor a zlost. Na první pohled, ne – na letmý, velmi letmý pohled nejde o nijak výjimečného člověka. Kdyby se na něj člověk podíval jen tak – jakože skoro vůbec – všimnul by si leda konstitučního typu Martin Malý. Ale kdyby se člověk podíval pozorně – ne! Kdyby se člověk prostě jen podíval, viděl by idiota. Není třeba dělat žádné testy, stačí vidět půl vteřiny jeho života, zachytit gesto, mim, slovo, dvě – a člověk by viděl idiota tak jasného, jako…
As an unmuddied lake, Fred. As clear as an azure sky of deepest summer.
-
Oslavme spolu dnešek: donation day!
Řeknu vám jaká skvostná myšlenka se ke mně přihlásila, když jsem se díval do
výpisu z účtukalendáře a spatřil to symbolické datum 8. listopadu…Každý den slaví svátek někdo, kdo se o své jméno nezasloužil a on pak přijímá dary. Je to fér? Není. Dnes má třeba svátek Bohumír. Ok, tady uznávám, že Bohumír si zaslouží satisfakci za celoživotní nošení nepovedeného jména… Ale ti ostatní ne. Téměř každý den si připomínáme nějakým způsobem churavé spoluobčany. Napadené rakovinou, průjmem, anorexií, čímkoliv. Připomínáme, a hlavně – jsme žádáni o jejich podporování. Zkusili-li jste někdy vyjít do města za denního světla, jistě jste se nevyhnuli každému z tisíců parazitů potulujících se městem a žadonících o příspěvek pro nemocné. Přispějte na děti z dětských domovů! Přispějte na léčení rakoviny slepeného střeva! Přispějte na ekologickou recyklaci bílých pastelek a plastových kopretin!
-
Architektura společnosti
Přišlo mi… že lidská společnost je stavba. Budova budovaná po tisíciletí. Kdyby se zhmotnila, pohled na ni by byl směšný. Jak něco tak nekonzistentního může vůbec stát, jak to, že se nezhroutí v hromadu suti? Je to zázrak. Základy jsou ze skla, nosné pilíře z rákosu. Jak zafouká vítr z druhé strany, jak do budovy vstoupí příliš mnoho lidí (už tam jsou!), jak někoho napadne postavit si tadyhle balkónek, rovnováha a stabilita je v ohrožení.