Nic se neděje (krátce)

Topol před naším barákem je zase zelený. To už je potřetí. Vzpomínám si, jak přes zimu vždycky toužím, až zase zezelená, protože jednak tím odstíní nedalekou silnici (audio i vizuálně) a taky to má v sobě dost nostalgie, protože byl zelený, když jsme se přistěhovali a začali se rozkoukávat. Teď teda zase zezelenal, a to je super, akorát mě to trochu překvapilo.

(Tak dlouho čekám, než se tak stane, až mi zcela unikne, že proces zelenání už začal. Nebo mu to jde strašně rychle, a v tom případě to není má nepozornost. Topoly jsou koneckonců dost divný stromy, takový ne úplně pochopitelný, aspoň teda pro mě ne.)