Co dokáže plocha

„Nemůžeš mít vše na co pomyslíš. Život je odříkání.“ řekl můj otec, když jsem mu řekl, ať krom chleba koupí taky koláč. Myslím že je to pěkný kec. Ale to sem nepatří.

Hlavně jsem chtěl říci, jak jsou screeny obrazovek skvělé. Jsou to takové reportáže doby, fotografie, uchovávající více informací, než se zdá na první pohled. Nemusí jít nutně jen o screeny plochy, i když je pravda, že jejich vypovídací hodnota je největší, může jít klidně screen čehokoli. Ale plocha je prostě plocha. Tyto screeny, a o tom tady celou dobu mluvím, něco říkají o svém autorovi, o uživateli počítače. Například když se podívám na půl roku staré obrázky svého desktopu, řeknu si: „To jsem byl ale pěkný bordelář.“. Porovnávání screenů rozdílného stáří skýtá další prostor ke zkoumání. Je možno pozorovat vývoj osobnosti. Například u mé maličkosti je patrné směřování k pořádkumilov­nosti, stejně tak by se dalo mluvit o specializaci a o přibývání práce na úkor zábavy.

Jak jsem už někde, nevím kde, napsal, obrázek vydá za tisíc slov, dovolím vám tedy nahlédnout do psýchy jednoho lehce narušeného jedince skrze obrázky.

Obrázek z 19. května 2005 – v té době jsem už chodil do práce.

Obrázek z toho samého dne – to jsem měl vlastně nové PC a zkoušel jsem co znamená 1GB RAM.

Obrázek z 9. června – všimněte si jednoho z nejlepších existujících wallpaperů, zakrytého hromadou ikon.

Obrázek ze 18. září loňského roku – to již jsem chodil opět do školy. Všimněte si zasunutého hlavního panelu a právě hrající písničky. Four rooms jsem shodou náhod viděl právě včera. Paráda.

Ten samý den jsem zkusil rozšířit pracovní plochu na dva monitory. Ve Photoshopu je to nesporně praktické, jinde by to asi chtělo delší zvykání si.

Obrázek z 12. března letošního, 2006, roku.

To jest konec exkurze do hloubi flákačovy duše, děkuji za pozornost, a zase někdy na mém blogu, loučí se Kahi, děkuji mockrát.

Doplněno 6.5.2006: Jak vidno, VladStudio pořád dominuje mé ploše. Od minula přibyly widgets.