Jak psát o ničem

Filosof (původ této přezdívky pro mne zatím zůstává neodhalen) se podělil o pár tipů, jak psát články o něčem, a já bych ho rád doplnil, přičemž se budu držet spíše svého kopyta.

Milí blogeři. Já vím, že občas máte pocit „měl bych něco napsat (protože jinak něco…)“. Jenže když v takové chvíli vezmete do rukou rukolu pero nebo klávesnici, ono co by tu teď mělo být, to tu není. Není tu myšlenka. Není o čem psát. Neboli váš myšlenkový potok je vyschlý jako ruce staré báby potok, který poušť.

Co v takové chvíli? To je velmi jednoduché. Jestliže máte obsedantní potřebu blogingovat právě teď ale jenže, jak jsem již řek, není co, v takovéto chvíli jste svědky (važte si této chvíle…) své vlastní prázdnoty. Na tom není nic špatného, takže si to nemusíte brát zle. Jste prostě jeden z těch velmi mnoha průměrných lidí (aritmetický průměr: -nula-), kteří nikdy nebudou schopni vyhovět přání doby, totiž aby tvořili obsah. Masy obsah netvoří, ten tvoří především géniové a pak něco na pohled podobného tvoří těch pár snaživců, který maj leda tak dobrý page-rank a tak je jejich poznámkám věnována nadměrná míra pozornosti, rozumějte ovšem, že zde nejde o tvorbu obsahu, to poněvadž ne všichni lidé obsah skutečně vyžadují, a tak si svou cílovou skupinu naleznou i oni snaživci! Je to jasné?

Mohli byste totiž myslet, že když není o čem psát, tak není možno psát – jenže (pravidelní a věrní čtenáři již vědí, že) v tomto bodě byste se ale šeredně pletli! Obsah je (na rozdíl od názoru, co vám vnucovali ve školních a ústavech) pouze nepovinnou součástí každého textu.

Text může být prázdný, i když se bude zdát plný (nemluvě o tom, když se bude zdát prázdný). Takový text (jakože „prázdný“) je oproti očekávání nejlepší ze všech, dokonce je i lepší, než text plný, neboť působí hlubokým a tajemným dojmem, svou zdánlivou prázdnotou nabádá ke zkoumání a rozplétání. Při této činnosti – mimochodem čtenáři přímo milují rozplétání copů, což je ten důvod, proč prázdný text dokáže být lepší) je odhaleno mnohé, a většinou je odhaleno zejména to, co do textu nebylo dáno. (Této jazykové úžasnosti, jde o tzv. samovolný vznik informace, jste jistě byli svědky v hodinách literatury.)

Možná by teď bylo vhodné připomenout důležitou informaci, že pokud v textu něco je a zároveň není, pak nastává logická anomálie matematicky vyjádřitelná jako nula prolínající se do nekonečna.

Tak, a teď bych vám mohl konečně říct těch 101 tipů a triků ke psaní o ničem, že? Poslouchejte:

• Když se rozhodnete psát o ničem, a pak tam něco vložíte, tak tím to celé zkazíte.
• Když nevíte jak začít psát o ničem, nesmíte začínat s něčím! Protože nic není, nezbývá, než začít s tím co je, to jest s ničím. A jak známo, nic jako takové je neuchopitelné, je nutno začít s něčím, limitně se blížícím ničemu. Jinými slovy nezačínejte myšlenkou, ideou, výrokem nebo čímkoli sebeméně komplexním, nýbrž začněte buď s elementem jakéhokoli druhu, anebo s fragmentem komplexní částice, který je při své zlomkovitosti takřka neuchopitelný a jedná se pouze o abstraktní, stěží formulovatelný úlomek.
• Kolik už máme…? Takže ještě dva tipy, hmmmm…
• Když se bojíte, že jste do textu omylem, podvědomě něco vložili, zkuste to (nic se nestane, když tam to to nebude!) negovat nějakým nesmyslem. Vytvoříte tím nový rozměr, a z potenciální myšlenky se stává něco, co je určeno k odkrývání, to jest ničím. (Tou nepravdou, neboli negací, jste vlastně na vše dosud napsané naházeli hromadu čehokoli, co je případně potřeba při čtení odkrývat.) Můžete to učinit užíváním nahodilých slov. Příklad: Voda je potřeba k životu. → Voda je příklad instance ambivalentních charakterů.

Dokonalost v tomto směru je náš vysněný stav. Takový stav ale není otázkou několika hodin, nebo týdnů. Pche. Je to práce na celé roky. Proto: začněte už teď! Teď začínáte sice s málem, ale později, později dokážete tvořit celé věty, ba i články a snad i knihy tvořené pouze ničím, ba ještě lépe: věčně se negujícím ničím.

Tak, jako já.