Blogové schizma aneboli dilema
Tuhle jsem u Filouše klikl na link na jakejsi pejdž přes nějž jsem se proklik až k ártiklu Taking Care of Your Internet Persona kde mimo jiné autor připomíná, že pokud blogujete příliš upřimně, může se vám to vymstít, protože váš blog čte také potenciální tchán, potenciální šéf a tak všelijak podobně. Nic nového pod sluncem, avšak poslední kapka k tomu, abych se konečně rozhoupal k veřejné otázce ke svým čtenářům, k otázce, na kterou já neznám odpověď, a tou otázkou je… (chvilka napětí) …jak blogovat na jednom blogu dvěma různými způsoby? Vážně i nevážně.
Jak víte, chvíli mluvím vážně, chvíli mluvím nevážně, jednou se věnuji programování a podruhé haním Krista. Nejde to moc dohromady, vzniká tak trochu chaos. Žel nevím, jak se s tímto schismatem vypořádat.
Jednou možností je vést dva blogy. Vážný, nevážný – webdeveloperský a plkací. Ovšem není to tak snadné, hranice je nejasná, i vážný článek má vždy v sobě trochu té Kakahistické nadsázky, i v tom nejvážnějším textu z nejvážnějších textů naleznete blyštivou jiskru dadaisticko-surrealistického ducha. A abych se tuhle snažil o nějakou segregaci stylů, to se mi s prominutím nechce.
Než vysvětlím druhou možnost, objasnil bych, proč je vlastně tuto otázku potřeba řešit. Myslím, že je to prosté. Jsou čtenáři, kteří chtějí plky a jsou čtenáři, kteří chtějí fakta, informace. Pro ně by asi bylo ideální, kdyby byly blogy dva. Ale jak jsem řekl, k tomu kroku mám trochu averzi, je to částečně dvojí práce a nejsem Staníček, abych pokládal své nemohoucí tělo pomalu na každém rohu.
Druhou možností je nechat věci postaru. Jen se postarat, aby rozdíl mezi vážným a nevážným byl jasný na první pohled. Když se teď na tu myšlenku koukám, přijde mi moc povedená. Dva diametrálně odlišné a jednoznačně rozpoznatelné typy příspěvků, dvě ústřední kategorie, dva feedy… (Jsi génius, Kahi)
Přesto, že jsem si vlastně svůj problém více méně ujasnil, odvážně ho publikuji – s myšlenkou na teoretickou šanci, že by existovalo ještě řešení třetí, které by v komentářích zmínil jeden z laskavých mých tichých čtenářů.
Komentáře (16)
k formuláři
RSS kanál komentářů
15.4. 2007 — 2:14
hele… nemam si ten posledni odstavec vykladat tak, ze kdyz nejsem ani ticha ani laskava, tak ti zadnej napad radsi psat nemam, ze ne?!
ja bych totiz ten tvuj druhej napad jeste rozsirila o interakci s uzivatelem. Predstavovala bych si to asi tak, ze pod clankem bude velke web2.0 tlacitko “Si ze me delas prdel, ne?” a po jeho stisknuti se u nevazneho clanku se objevi blikajici napis “Bingo!” nebo tak neco a u vazneho pronese kahiho smrtelne vazny hlas “tentokrat ne!”. Pripadne by pod komentovacim boxikem mohla byt kontrolni otazka, jestli byl clanek myslen vazne nebo a ne a kdyz se ctenar netrefi, tak se mu komentar neulozi. (no nejsem taky genius? (no nejsem, ja vim… tak nic (-;))
15.4. 2007 — 2:42
Stojíš o čtenáře, kteří nejsou schopni rozeznat nadsázku od vážnějšího textu, tak moc, že bys kvůli nim rozbil blog nebo RSS feed a zkomplikoval situaci čtenářům, kteří jsou naopak na tom s rozlišováním dobře a navíc hrají tu rozlišovací hru rádi?
15.4. 2007 — 2:47
[1] zirafka: → Díky za nápady, ne že by byly dobré, kdepak… :-) ehm, chtěl jsem jen říct, že jsi mi připoměla, že v dávné historii, kdy bylo ještě v módě narážet na RH#1, tak tehdá jsem uvažoval o zavedení dvou tlačítek k přidávání komentáře: Mám IQ 150+ a Jsem tupec. Ale ty časy jsou pasé, bohužel.
Taky mi to připomělo, že uvažuji o zavednení tlačítka Díky za článek, které by vlastně nahradilo jak ty komentáře, které říkají Díky za článek, tak ty komentáře, které by říkaly to samé, ale nebyly odeslány, protože autor nerad píše takové smysluprázdné komentáře. Takže díky za komentář.
15.4. 2007 — 3:04
[2] dgx: → Ale takto ne… Podívej, články nevážné píšu pro sebe a pro těch pár vyvolených. Články vážné píšu pro maximum lidí, proto jsem například publikoval ty Irfan Icons href=„http://kahi.cz/blog/new-modern-icons-for-irfanview“ rel=„nofollow“>http://kahi.cz/blog/new-modern-icons-for-irfanview v angličtině. U vážných a altruistických článků mám zájem, aby si je přečetlo co nejvíce lidí. Aby se maximalizoval smysl té práce. Potíž je v tom, že ve čtení vážných věcí může bránit ten zdánlivý chaos nevážnosti, který může mást a bránit návštěvníkům v opětovných návštěvách. Nejsem si jist, jak to řešit, protože vést blog s dvěma typy článků znamená psát pro dva typy návštěvníků. Teď nevím jestli je to pochopitelné.
15.4. 2007 — 3:07
Je to něco takového, jako když vložím do vesměs nadsazeného, pro mě humorného článku nějakou hlubší myšlenku. Řekněme psychologický postřeh. Nezanikne tato myšlenka jen proto, že kolem ní se rozprostírá nadsázka a tedy nic jiného čtenář v tom jednom článku nečeká?
15.4. 2007 — 3:12
bude i tlačítko “jezisjakseodtuddostanupryc”? (-;
a pripadne pro me jedno specialni: “nemam cas cist, nemuzes psat neco, co me nezajima?”
15.4. 2007 — 3:22
[5] Kahi: nezanikne, pokud ji právně sémanticky označíš, tuším jde o element (seriously).
Ale teď vážně: Honily se mi kdysi hlavou podobné myšlenky, taky jsem uvažoval, jak si rozdělit blog, ptal jsem se lidí, a po úvaze nakonec nic nerozděloval. Vystačím si s kategoriemi a až bude chuť a čas, udělám RSS export podle zvolených kategorií. Cokoliv jiného by bylo spíš kontraproduktivní.
15.4. 2007 — 3:23
…WP mi sežral značky elementu seriously <SER> :-)
15.4. 2007 — 3:39
Kahi ho ma slusne vychovanej! (-;
15.4. 2007 — 3:42
[6] zirafka: → ok Ž., k narozeninám ti udělám formulář na generování tlačítek, na který si pak budeš moct klikat :-)
[7] dgx: → jo, zatím jsem názorově na tomto bodě. Uvidíme, jestli nějaký ranní pták čtenář nepřijde s nějakým třetím řešením mého gordického uzlu.
Promiň, WP je trochu blbec. Na druhou stranu, asi jsi nepoužil správnou nadsémantiku. Tady totiž formátuje Texy (to je takový převaděč znaků na jiné znaky, jestli by tě to zajímalo podrobněji, tak tady href=„http://texy.info/cs/syntax-podrobne“ rel=„nofollow“>http://texy.info/cs/syntax-podrobne je to docela dobře vysvětleno) a jestli chceš udělat jakože je to tag, tak to musíš udělat tak, že to zavřeš mezi takové dvě čárky co jsou tak jak je středník, ale jinak.
15.4. 2007 — 12:47
nerozdelovat..to je jako kdyby sis pred prectenim detektivky procetl poslednich 10stran..ted kdyz nekdo v RSS vidi nadpis nemuze tusit co ho ceka..a urcite se najdou taci, kteri to netusej ani po precteni:))
navic si predstav co by se stalo kdybys nevazny clanek omylem zaradil mezi vazny..chudaci ctenari by v tom celou noc hledali..a hledali..v horsim pripade by se prstal povazovat za genialni..
+ radsi nech blog tak jak je..a pro ty extra vazny clanky jen udelej spesl stranku, kde se to nebude snicim plist..respektie stacila by i jen spesl sablona pro jednu “vaznou kategorii”..to by mel WP umet ne?
15.4. 2007 — 13:47
[11] Huggi: – Díky za reakci, jo, zdá se, že zatím všichni směřujeme k jednomu a tomu samému finálnímu rozřešení…
15.4. 2007 — 22:46
Nic rozdělovat, sice má Žirafka pěkné nápady, ale nic nerozdělovat! Chci si číst alespoň dva blogy (ty + dgx), kde se články technické poučné a zábavné neřku-li žertovné budou mísiti ve správném poměru.
Báti se ztracení hlubokého smyslu myšlenky obalené vtipnou kaší nebo omáčkou ze zraku čtenárova není nutné, lze pak rovnou spekulovat o správnosti myšlenek vyplívajících čtenáři ze slov autorem napsaných.
Ty máš věru rád svůj ksicht – já mám rád tvůj sloh.
18.4. 2007 — 14:24
mně baví číst obojí a imho to patří k sobě.
18.4. 2007 — 14:25
šmarjá!!! “mě” či “mne”, ale v žádném případě “mně”!!!
19.1. 2008 — 4:20
[…] Blogové schizma aneboli dilema (Srpen 2007) […]
Přidat komentář