Co má číst člověk bez wdNews?

Když jsem se včera v 20:14 rozhodoval co dál dělat, vyčištění RSS čtečky byla jasná volba. Rozhoupával jsem se k tomu už nějaký čas. Znáte to. Takový ten dojem, jak člověk přemýšlí, co za zápach se to jeho cimrou line, cosi prohnilého visí ve vzduchu. Nebo v komplu. Kromě jiného, jsem také velmi pořádkumilovný člověk, kdo mě poznal, dosvědčí. Proto často uklízím a přirozeně ani virtuální úložiště se mým občasným, zato razantním čistkám nevyhne.

Především jsem ze čtečky smazal všechny kanály, na kterých bylo klikání „Mark all read“ takřka automatickým činem. Tedy články a novinky z Lupy, ty to tam hodně svinily. A pak taky WDNews. To je vlastně kapitola sama pro sebe.

Zajímalo by mě, kolik českých webtvůrců odebírá WDNews, kolik procent článků tak jako já Markne as read, kolik rozklikne, kolik skutečně přečte. Podle mého skromného a osobního názoru – omlouvám se za svůj názor – je WDN plný zblitků.

Mám tady už pár měsíců napsaný článek, negativní článek, proč a jak je to s těm anglicko-jazyčnými, ke kterým jsem přistupoval hlavně skrz WDN. Dokonce jsem se pokusil o jakousi typologii špatných článkařů. Ke vší smůle, nemám v úmyslu onen článek otisknout na vaše obrazovky.

Především mě, pořád je řeč o anglicky psaných článcích o webtvorbě, na nich sere… několik věcí. Za prvé, často nemohu najít obsah. Aha, tak teď bych nejspíš začal přepisovat to, co již mám napsáno ve zmíněném negativním článku. Logickým krokem je…

10 důvodů proč jsem skeptický k anglickým článkům

Nevím přesně, kdy jsem to psal, asi někdy na podzim 2006.

Pokud je řeč o oboru webtvorby (a v tomto postu bude řeč výhradně o tomto oboru), pak prakticky jediným zdrojem mých informací je wdnews.net – anglická obdoba českého weblogy.cz. Zda výběr obsahu pro wdnews nějak zkresluje můj obrázek o skutečné anglické blogscéně, nedovedu posoudit. Takže jaké jsou mé důvody pochybovačných předsudků o těchto anglických článcích? Čili, proč na weblozích klikám na každý třetí odkaz a na wdnews na každý sedmý?

1. Těžko rozlišuji zrno od plev. Prozatím se mi nedaří intuitivně, tedy bleskově rozeznávat, jestli anglický článek bude stát za přečtení – dokud si ho nepřečtu. Na svědomí to má pravděpodobně můj nepřehled nad anglicky mluvící weblogerskou scénou, jakož i, a to spíš, má neorientace v zákonitostech anglického jazyka.
2. Mnozí píší o ničem. Často se mi zdá, že se autor článku snaží vařit z vody. Vezme jednu, pro mě osobně naprosto nezajímavou ingredienci, a jejím rozpitváváním vyplní celý článek. Anebo jsou detaily opravdu důležité a jen já nedovedu vidět zásluhy těchto mistrných kuchařů, vizionářů a géniů?
3. Mnozí píší o ničem. Někteří to vezmou z druhé strany a pokusí se na problém podívat s nadhledem, pojmou ho jako celek a proniknout do podstaty. Ale právě toto vrtání se v zaběhnutých věcech se mi často nelíbí, přestože někdy dovedu naopak tento přístup velmi ocenit. Ale i zpochybňování platných principů musí stát na logice a samoúčelná kontrola „opravdu je tento zaběhnutý postup správný?“ a principiální hledání „nových points of view“ dokáží být tu a tam svým způsobem nepochopitelné, takřka směšné.
4. Nezkušení rozdávají rady. To je jeden z největších zádrhelů, které přispívají k bodu #1, k problému zrna a plev – a to nemusí být nutně řeč o anglicky psaných článcích. I v naší titěrné zemičce se najde dost chytráků, kteří sebevědomě na svých blozích publikují rádoby odborné články, které tu a tam přesáhnou hranici nulového přínosu – bohužel směrem do negativních hodnot. Řekněte mi, jak má chudák laik poznat, že autor článku není takovým odborníkem, na kterého si hraje? Přesto, u nás to má čtenář o něco snazší, než ten západní, jelikož…
5. Passion for work. Nechci polemizovat nad úspěšností amerického přístupu k práci – všichni víme, která je nejvyspělejší země světa a já se domnívám, že ten typicky americký životní postoj má na tom své zásluhy. Že nevíte o čem to mluvím? Je to prosté, nebo mi to tak připadá. V Americe lidé žijí svojí prací, snaží se s ní splynout, probudit svou vášeň k ní. Překonávání výzev, nadšení pro práci, pro své projekty, časové a citové investice do svého díla, neustále udržovaný pozitivní přístup ke všemu, neopomenutelný zážitek a zkušenost, takovéto věci se na mě valí i z článků těchto blogerů. Jistě, je to způsob, bezesporu efektivní způsob žití, způsob, jehož výsledky bývají výborné. Přesto všechno, nedaří se mi s tímto přístupem ztotožnit. A opět musím bohužel odkázat na bod jedna, problém plev. Má osobní zkušenost je taková, že ať si rozkliknete sebedebilnější článek, vždy pod ním naleznete komentář pravící „Great article / Awsome work / Thank you very much / Oh, amazing!“ a tak dále.

Otázkou je, a odpovídání na tuto otázku mimochodem značně překračuje rámec tohoto článku, omlouvám se, zda je tento positive-forever lifestyle je správný. Pokud narazím na článek, který mi přijde kupříkladu odfláknutý, nic neříkající, plácající se beze smyslu mezi více tématy nebo jiným způsobem špatný, reaguji odpovídajícím způsobem. Přirozeně, můj přístup může být zrovna tak nesprávný, jako ten jejich, to vždy záleží na soudci.

6. Šestým a posledním známým důvodem k mé skepsi jsou v jistém směru rychlé pokroky každého z pisálků. Mnozí se začínají orientovat v psaní pro web, lépe strukturují své texty a tudíž je již zmíněné rozpoznávání plev zase o něco náročnější. A to ani nemluvím o umění tvorby titulků – kde jsou ty časy, kdy fráze „10 důvodů“ v nadpisu předznamenávala kvalitu následujícího tex­tu?

Pokračování přerušeného

Ač už v některých bodech bych se sebou částečně nesouhlasil, nechce se mi to opravovat. Navíc vložený text může fungovat i jako sonda do mých názorů minulosti; pravda, moc do hloubky se sonda neponořila. Možná v něčem se sebou nesouhlasím, ve většinové části textu však ano, i když chvílemi musím přemýšlet, jak jsem to myslel a proč jsem to vyjádřil tak a ne tak…

Inu, vraťme se zpět k myšlence: Co mám číst? Než jsem WDNews ze čtečky odstranil, pár vybraných autorů jsem si uložil odděleně. Namátkou Standardzilla kdysi vydala pár zajímavých věcí, Andy Rutledge píše pravidelně zajímavé věci; a tak podobně. Ale jen osud několika vytrvalců je jistý… A těch je trochu, podezřele, málo.

Málem bych býval zapomněl, na svůj úmysl poslat WDN na odpočinek, kdyby dnes, resp. v dnech nedávných neublognul nějaký agregovaný blogger svůj článek Semantics and Structure. Takové články se mi protiví ze všeho nejvíc. Úplně se mi rozbuší srdce, když něco takového čtu. Prima, myšlenka o sémantice v html je fajn, ale proč to ten člověk musí roztahovat na takovou plochu? Promiňte, nemám celý den, abych zjistil, jestli grafoman má ve svém článku i něco zajímavého, nebo jen brouzdí v tématu v diletantské rovině.

Once our content is described properly using semantic HTML, we can improve presentation using external stylesheets.

To přece nemám zapotřebí. Vzrušovat se, že mi vlezl do cesty nějaký… nechtěný text. Z něhož by sotva něco objevného vytěžil „český sedmnáctiletý webdesigner“. Takže ještě jednou: Co mám číst? Mám rád plkání o obecnostech webdyzajnu, ale spíš takové to kvalitnější. Víte, co myslím. Nepohrdnu ani… prosím, jistě na dně budou nějaké perličky!