Robert pro ženy. Nebo Roman?

Dnes v časnou ranní hodinu, smrkaje do umyvadla, vzpomněl jsem si, že jsem chtěl publikovat svůj názor na film Román pro ženy. Film, jenž jsem shlédl před třemi dny a od toho až do tohoto momentu jsem mu věnoval neobvykle mnoho času přemýšlení. Přirozeně nepopírám, že můj názor, názor muže, je irelevantní. Proč? (Můžete se ptát.) I mně to poznání chvíli trvalo. Román pro ženy totiž není pro muže. No koho by to napadlo? Zprvu by se mohlo zdát, že mužské hodnocení Románu pro ženy je stejně smysluplné, jako mužská recenze dámských tamponů. Nenechte se však mýlit, jedná se o dvě, zcela rozdílné věci. Jelikož porozumění a dekonstrukce filmového díla je činností ryze intelektuální a přínosná pro každou pohlavní skupinu.

Dlouhou dobu jsem hledal osu filmu, viditelný provázek, který spojoval celý film do jednoho více-či-méně jednolitého celku. Tím provázkem jsou mimo jiné všudypřítomné myšlenky nepatřící nikomu z mého pohlaví. Velmi živě si dovedu představit nadšeného Michala Viewegha, jak pobíhá mezi ženami se zápisníčkem v ruce a zapisuje si jejich myšlenky. Na co ženy myslí? On to nyní ví! A slepí z toho jakýsi román. Pro ženy.

Koneckonců, každý člověk, žena i muž mají rádi zjištění, že jejich myšlenky sdílí také někdo jiný. Myšlenky, které si vždy nechávali pro sebe, uzamčené uvnitř sebe… a pak je uslyší od někoho dalšího. Je to dobrý pocit. Řekl bych, že právě na tuto psychologickou notu Michal vsadil… a vyhrál.

„Dokonce jsem si ostříhal nehty!“

Vyhrál, leda u žen. A u mužů? Jak by mohl – když muž je hlavní kritizovaný objekt. Ať jde o výtky subjektivně smysluplné, či smysluprázdné.

„Slyšíš? Do zadku! A ani jí k tomu nepustil hudbu!“

To není vše. Muž, který se nad kritiku sama sebe dokáže povznést, nebo ho prostě bezdotekově míjí, docela dobře může být člověkem ušlechtilým. Takovým, kterému se zvedá žaludek z charakterů a vztahů plytkých jako v průměrné telenovele, nebo v českém seriálu posledních let. I z vtipů a point hloupých… jako vystřižených z Troškových filmových děl! A olivy s pěnou do koupele? Na co si to hrajete, dámy a pánové?

„…a nic na tom nezmění ani slušné herecké výkony ústředního tria.“

– to si myslí jeden z komentujících na Česko-slovenské filmové databázi. Nepovažuji se sice za žádného filmového znalce, ale hodnotit herecké výkony aktérů se prostě neodvažuji – už protože primitivní postavy, na hony vzdálené sebeprimitivnějšímu člověku z reálného světa nepovažuji za přirozené. Není-li srovnání, není ani měření. Podobně jako nemohu hodnotit herecký výkon herce v masce Predátora nebo herce hrajícího mluvící rostlinu. Také by se to dalo nazvat jinak – že scénář nedal hercům dost prostoru. Nakonec, kdybych se o nějaké hodnocení přece jen pokusit měl, vyzdvihl bych Simonu Stašovou a pousmál se nad hezkým, zato prázdným úsměvem Zuzany Kanócz.

… „Žánrově lze film charakterizovat jako inteligentní romantickou komedii, založenou na originální situační komice, vtipných dialozích a jímavém lidském osudu.“ …

– oficiální text distributora

Jinými slovy: ubohé. Pokud mistr Viewegh brzy nepřehodí desku, i tupá masa by si mohla všimnout, že ten nejpopulárnější český spisovatel zas tak dobrý není.