Faktótum – dojmy z filmu

Komentář k filmu Benta Hamera, k filmu dle knihy Charlese Bukowského, Faktótum.

To si snad dělají legraci, napadlo mě jen pár minut od začátku filmu. U hospody zastavila žlutá metalíza, Chrysler, jeden z posledních modelů. O malou chvíli později jsem jen zmateně kroutil hlavou, když Henry Chinaski vhazoval obálku do poštovní schránky a v pozadí se leskly skleněné stěny mrakodrapů. Jsem si vědom, že Bukowského příběh se neodehrával v devatenáctém století, ale stejně tak se neodehrával v jednadvacátém. A navíc a především – lesk a krása do jeho příběhu, dle mého názoru, nepatří.

„Dilon“, představitel filmového Buka, „JE Bukowski“, čítával jsem z komentářů od jiných lidí. Mé představy o něm jsou jiné. Čistá vyžehlená košile, uklizené pokoje, hezky učesané vlasy… mi přijdou jako nesmyslné přikrášlování příběhu.

Nemohu samozřejmě tvrdit, že autoři filmu „Buka“ nepochopili. Tvrdím pouze, že ho přinejmenším pochopili odlišně nežli já. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit smysl rádoby-filozofických plků, jimiž bylo vyplněno několik tichých scén. Filmu nebylo dovoleno, aby celou dobu ubíhal stejně klidně, tiše a plytce, jako Bukovým knihám. Ne. Museli do toho kafrat a pomáhat divákovi, což mi vyznělo stejně, jako když se pomáhá člověku, jenž pomoc nejen nechce, ale hlavně nepotřebuje. Na jednu stranu to může být pochopitelné, divák Buka neznalý by jen těžko strávil pomalu, plynule a bez větších výkyvů servírovaný děj. Ale já (nutno říci, že Buka tak trošku znám, nebo si to aspoň myslím) se dočkal nejednotného koncentrátu. O tom, že film je určen pro co nejširší veřejnost, tedy v první řadě pro zmíněné diváky Buka neznalé, jsem se přesvědčil mnohokrát. Citování profláklých vtipů-dialogů, upravování „scén z života“ do umělé formy připomínající křečovité situační komedie (což spoludivákům v kině očividně přišlo vtipné) a vykonstruovávání dalších netypičností a nakousávání a nedojídávání příběhů na mě zanechaly zmíněný dojem nepovedeného koncentrátu.

Udělali to snad v dobré víře, ve víře lepších recenzí a lepších tržeb. Naplnit účel se snad povedlo. Ale tím se Faktótum vymanilo z rámce klasických klubových nízkorozpočtových filmů, kterým na té mase zas tak nezáleží. Představuji si Buka jinak. Přesto, dobrý pokus. (Možná jsem čekal moc.)