Trocha plku o toleranci
Před jistou chvílí jsem si položil otázku, zda jsem tolerantní člověk, když jsem intolerantní k intoleranci. Netrvalo dlouho, a dobral jsem se výsledku, který otázku zcela položil na lopatky: Tolerance přece není vlastnost nabývající dvou hodnot: ano/ne. Je to škála s nekonečně mnoho hodnotami – podobnost s teploměrem je tu zřejmá. Nelze tedy o nikom říci, že je tolerantní, jelikož nikdo nedosahuje toho principiálně nedosažitelného bodu na stupnici, jenž je tu v analogii s absolutní nulou na teploměru. Reagovat na prapůvodní otázku, domnívám se, již není potřeba, a pokud ano, tak prosím: Ne, nejsem tolerantní, poněvadž nemohu.
To je jedna z otázek, co dnes byly vyřešeny během chvíle, pro kterou byl vázacím prvkem pocit, že dovedu zodpovědět každou otázku. Ta chvíle byla zploditelkou i páru zajímavých veršů, o které se v brzké době se svým potenciálním čtenářstvem hodlám podělit, nevytratí-li se ze mne pozitivní názor na ony verše, což je značně pravděpodobné.
Komentáře (2)
RSS kanál komentářů
26.4. 2006 — 13:28
Víš, tu otázku musíš spojit s nějakým předmětem. “Jsem tolerantní k …. ?” – pak to nabývá ano a ne. Uvažovat pouze o první časti otázky je jako se ptát “Mám rád?”
teploměristo :)
26.4. 2006 — 18:50
[1] Ondřej Pohorský: – hmm, zdá se, že budeš mít pravdu, Welle.
Přidat komentář