První časová

Už kdysi, když jsem byl jen malý klučina s hlavou v oblaku nevědomí… ne, myslím že to bylo o něco později. Bylo to, až jsem vyrostl, setkal se s počítačem, s internetem a tak, tak tehdy jsem si začal také uvědomovat čas. Respektive to, že ho nemám.

Někam se poděl. V prepubertální fázi mého života ho bylo dost. Muselo ho být dost. Protože nedostatek jsem neznal. Přímo jsem se v čase rochnil, jako boháč, co svůj pupek potápí pod bublinky pěny, do luxusní rohové vany, která je symbolem jeho nadbytku. Tak rozkošnicky jsem dýchal ve své mladosti, než jsem se setkal s časem.

Od té doby se mnohé změnilo, čas už není co býval. Najednou ho není dost, najednou je ho příliš málo! Najednou se nestíhám dívat ani za sebe, natož vedle sebe. Kam se mám vůbec dívat? Ten vlak se pořád zrychluje a jedinou útěchou mi zůstává, že již brzy bychom měli vjet do tunelu. Tam totiž není čas. Pokud vám rozsvítí, můžete si dobře prohlédnout kupé. A užít si tuto jedinečnou chvilku.

Abych řekl pravdu, nevím co jsem chtěl dnes napsat. Spíš jen rozsypat trochu pilin, od každého něco. To je na tom psaní skvělé. Piliny. Chápu, piliny jsou vlastně odpad. K ničemu neslouží. Jsou to zbytky, zbytky z tvorby produktu. Nikdy nevyrobíte prkno, aniž by vzniklo něco, co bezprostředně nechcete, odpadový materiál, třísky, piliny, navíc. Jenže, je snad škoda to vyhodit? Jen se podívejte blíž. Některé ty piliny jsou přímo zázrakem, spirálky tisíckrát stočené dovnitř sebe. Nepotřebujete hoblík, stačí ořezávátko a slušná tužka. S jejich pomocí zvládne kdokoli vytvořit úžasné spirálky. Až je to někdy škoda vyhodit… Někdy? Vždy.

I s tím časem se to lepší. Koupil jsem si dokonce knihu, o čase. Švédský originál. Jmenuje se Tio tankar om tid. Bohužel švédsky neumím, takže nevím, co to znamená. Ale je to zajímavá kniha. Dívám se na ty jejich akcenty, znaky, slova, přemýšlím co znamenají. Zpočátku nevím, ale po chvíli se na to dá přijít. Už jsem na stránce 44. Teď tady bylo hrozně zajímavý slovo. Ale o něm možná někdy příště.


Komentáře (7)

k formuláři

RSS kanál komentářů

    • Komentář číslo: 1
    • *
    • Jméno: Kaderas
    • Odesláno:
      9.9. 2007 — 12:49

    Kde je ta doba, kdy byl čas i na okoukávání „pilin“.

    • Komentář číslo: 2
    • *
    • Jméno: Kahi
    • Odesláno:
      9.9. 2007 — 14:02

    [1] Kaderas: Je tady, Kaderasi, právě přichází! :)

    • Komentář číslo: 3
    • *
    • Jméno: Petr Brádler
    • Odesláno:
      10.9. 2007 — 0:12

    Ten kdo to nezažil nebo nezná, nechápe jaké „bohatství“ čas představuje. Někdy i větší než peníze :-).

    A jak se čte taková švédská kniha když člověk nezná ani slovíčko švédsky?

    • Komentář číslo: 4
    • *
    • Jméno: Kahi
    • Odesláno:
      10.9. 2007 — 11:19

    [3] Petr Brádler: A jak se čte taková švédská kniha když člověk nezná ani slovíčko švédsky?

    Lépe než cokoli jiného. :-) Když se sleduješ znaky a slova, která nevíš co znamenají, a necháváš volně plynout asociace, otvírá se ti právě nová cesta do nevědomí. Něco takového už poznamenal ve svém blogu Jung.

    • Komentář číslo: 5
    • *
    • Jméno: Taurus
    • Odesláno:
      10.9. 2007 — 16:28

    Taky jsem o tom přemýšlel, i o tom, že je to s tím časem čím dál horší. A nakonec jsem si to zdůvodnil matematicky: Když takový roční prcek prožívá svůj 2. rok života, představuje ten druhý rok 100 % času, který do té doby prožil. Když takový dvacetiletý už-ne-prcek prožívá svůj 21. rok života, prožívá 1/20, tedy 5 % času, který dosud prožil. A tak dále. Tak to je, že čas utíká čím dál rychleji a je ho čím dál méně ;-)

    • Komentář číslo: 6
    • *
    • Jméno: Kahi
    • Odesláno:
      10.9. 2007 — 19:07

    [5] Taurus: Nerozumím tomu příliš, Taure, ale v každém případě bych zde nepoužíval matematiku. Zde, tj. v otázkách iracionálna, organična, v pokřivených sférách lidské psychiky, která je matematickým principům, řekl bych, přímo protikladem.

    Samozřejmě, když pomineme, že mladý člověk, žijicí mimo praktický svět dospělých, může být k času lhostejný, no… nevím :-).

    • Komentář číslo: 7
    • *
    • Jméno: Wu
    • Odesláno:
      1.10. 2007 — 14:26

    Ta Taurova myšlenka není od věci. Jen mi není jasné, proč by to, že jde o 5% dosavadního života, mělo subjektivně zrychlovat a ne zpomalovat?

Přidat komentář

Nápověda ke psaní komentářů

Zde formátuje Texy!

  • *zvýraznění*
  • **silné zvýraznění**
  • > citace
  • "odkaz":http://kam
  • [4] reakce na komentář
  • zdrojové kódy a více

komentáře

úplně nahoru