O marnosti upgradování

Jak tak pomalu stárnu, děje se se mnou mnoho věcí. Oslovuji lidi, abych jim sdělil, že jsem zapomněl, co jsem jim chtěl říci. Třeba. Nebo začínám řešit – pro jiné běžné – životní problémy. Co budu jíst? Kde to koupím? Kde na to vezmu peníze? Kostnatím… Dříve pružné chrupavky v mém těle kostnatí. A také mozkové pochody kostnatí. A taky… přestávám upgradovat software.

Tuhle jsem se rozhoupával, že si stáhnu novou Mirandu. Ano, stáhl jsem ji, a obratem ji smazal, protože z changelistu jsem nedošel pochopení, co je vlastně tou novinou, která stojí za výměnou čísla ve verzi. Odjakživa si ssebou nosím představu, že změna prvního čísla ve verzi je vždy ekvivalentem funkčního pokroku. Jak se zdá, není tomu tak, počínaje minimálními pokroky v nakousnuté Mirandě (která se možná snaží popohnat své verzování k celým číslům, které jakživ vzbuzovaly zájem, důvěru a konečně vyšší stahovanost) a mikroskopickými změnami Firefoxu verze 2 konče.

A… a … adobe je případ sám pro sebe. Abych byl upřimný, v případě Adobe Readera, už dlouho si nevybavuji žádnou opravdu hmatatelnou změnu. Možná to bude způsobeno zcela novým náhledem na „problematiku“ verzování, protože u Readera nové verze shledávám jako automatické, plynulé a nezastavitelné hnutí, prakticky nezávislé na změnách funkcí. Bude tomu tak dva, tři týdny, co jsem Adobe Reader 7 (přejmenovaná 6ka) přepsal verzí 8. A změna? Úspěšné vylepšení estetiky interfacu a diskutabilní pokus o zjednodušení (zlepšení) ovládání. V souhrnu se to dá nazvat krokem vpřed, je to ale dostatečně velký krok, aby stál i za novým hlavním verzovním číslem? Nejsme tu opět obětí psychologické manipulace a nejsou veškeré změny v softwaru pouze symbolické? Nejsme hloupé stádo hnané za upgradem? Jak dlouho ještě bude v lidských hlavách existovat podvědomé a nezpochybňované přesvědčení o nezbytnosti a výrazném pozitivním důsledku výměny aplikace za její novou verzi?

V letech příchozích se budeme čím dál víc setkávat s proměnou programů v rovině estetiky, použitelnosti (a se sisyfovským hledání těch 20-ti procent funkcí, které postačuje 80-ti procentům lidí). Je to trend, dalo by se říct přínosný trend, který dává vývojářům do rukou šanci ještě několikrát vydat (prodat) staré programy v novém hávu. A co vy, pánové čeští vývojáři, načnete spolupráci s nějakým interface usability expertem (We prefer user experience!), anebo to vezmete do (nepustíte z) vlastních rukou, jak to ostatně krásně předvádí(1, 2) Microsoft? Holt kostnatění se nevyhýbá ani dinosaurům…