Klíč ke kýči
Jen tak na rozehřátí: je slovní hříčka v titulku kýčem, či není? (Odpověď zní: byla to jen řečnická otázka. Snad jste se nepokoušeli na ni odpovědět!)
Inspirací k zamyšlení se mi stal text Petra Staníčka Kýč: pornografie estetiky, který spolu s odkázaným pořadem z archivu České televize posloužil jako fantastická duševní strava na několik hodin. A ještě jistě poslouží.
- Řeší se otázka: Co je kýč? Osobně vycházím z přesvědčení, že slovo kýč nabývá konkrétního významu jedině v kontextu osobnosti, která slovo vyslovila. Toto omezení komplikuje možnost vytvořit univerzální (objektivní) definici kýče, nicméně stále tuto možnost vidím reálně, jakkoli nestravitelná výsledná definice bude.
- Konkrétní (subjektivní) význam kýče je tedy proměnlivý v závislosti na jedinci, který pojem používá.
- Já osobně pracuji s touto, samozřejmě neúplnou, definicí: Kýč je pejorativní označení pro předměty, které nesplňují estetické nároky uživatele pojmu, přičemž je o předmětu známo, že tentýž předmět je schopen naplnit estetické nároky jiných lidí. Jde v zásadě o opovržení nad cílovou skupinou objektu, případně obecně o emotivní reakci na existenci objektu, či lépe na jeho paradoxní reálnou estetickou funkčnost.
- Jde pouze o nesrovnalost mezi individuálními chápáními estetiky. Předpokládám, že každý člověk má vlastní logický systém chápání estetiky a je-li pozorované dílo vytvořeno v rozporu s estetickým systémem pozorovatele, dochází k oné emotivní kolizi.
- Uvedu příklad:
- Vybraný kýč: Podsvětlený obrázek krajiny, často k vidění v levných čínských restauracích (dekorace).
- Proč byl označen za kýč: Protože jeho provedení je v rozporu s chápáním estetiky pozorovatelem. V estetickém systému jedince je motiv přírody umístěn do protikladu s umělým osvětlením, technickým produktem. Stejně působily extrémně saturované barvy na podsvětleném obrazu, které právě nejsou součástí představy přírody pozorovatele. Dalším disharmonizujícím prvkem může být umělý vodopád (zapojený do obrazu), který je pro pozorovatele absurdním, banalizujícím (nesprávným) zjednodušením pohybu v přírodě.
- Jako doplnění přidám Pixyho pracovní definici: Kýč je definován svým záměrem, nikoli svou podobou., případně: Kýč je to, co jako kýč bylo vytvořeno.
- S tím bych z velké části nesouhlasil. Ta definice pracuje s pojmem účel, která je automaticky neznámá. A kdybychom účel nahradili podle mě správnějším domnělý účel, jaký má význam řídit se domněnkou? Co se stane, když se domněnka poznáním zostří a my například pochopíme, že nejde o prvoplánovitý kýč, nýbrž o pouhou subjektivní plytkost v chápání estetiky tvůrcem, jehož dílo tak či tak pro nás není dostatečně esteticky cenné? Přestává ale teď dílo být kýčem?
- Nevím, a odpověď nepovažuji za důležitou, je to na posouzení každého, kdo hodlá pojem kýč používat.
- Já pojem kýč nehodlám používat, protože jsem schopen svůj názor popsat pomocí pojmů, jejichž všeobecné chápání považuji za jednoznačnější.
- Přidal bych názor jedné z aktérek pořadu na ČT: Kýč je vše to, co není umění. Tato definice mi pomáhá upřesnit si případně další způsob chápání kýče, protože umění chápu jako vše, co bylo vytvořeno proto, aby bylo vytvořeno, tedy z jinak nepřístupné psychologické pohnutky.
- Chcete-li co nejpřesněji porozumět druhému, který nějaký předmět označí za kýč, zeptejte se, co tím myslel.
- Jakmile tento článek odešlu, přestanu mu rozumět. Přesto se můžete ptát.
Komentáře (6)
k formuláři
RSS kanál komentářů
7.2. 2008 — 9:28
ahoj,
myslím, že jsi článeku přestal rozumět dřív než jsi ho dopsal :)
odstavec „Přidal bych názor..“ částečně protiřečí odstavci „S tím bych z velké části..“. tedy u kýče se domělým účelem odmítáš řídit, u umění ho jako tobě neznámou psychologickou pohnutku akceptuješ.
víc se k tomu radši nebudu vyjadřovat, protože můj názor na pojmy kýč a brak je zmatený a ještě méně konzistentní než ten tvůj. a nakonec, proč by vlastně názor na umění měl být konzistentní, když se zakládá na estetice a nikoliv na logice?
7.2. 2008 — 14:46
[1] paranoiq: Nevím, nejsem si jistý, že by si ty odstavce protiřečily. Asi protože mi je lhostejné, jestli je předmět uměním nebo není, kdežto u kýče, mám dojem, jde právě o možnost ono pojmenování použít, čemuž musí předcházet rozpoznání (domnělé) pohnutky.
Je pravda, že odstavec „Přidal bych názor jedné …“ jsem možná měl vynechat, protože je ještě nejistější než cokoliv před ním :-).
7.2. 2008 — 17:33
Já si jen dovolim upozornit, že změna „účelu“ na „domnělý účel“ by to celé úplně obrátila naruby. Já naopak trvám na „skutečném účelu“, „primárním, vědomém záměru“ autora – byť by tvrdil nebo okolí i sám sebe přesvědčoval o čemkoli jiném. Jedině tak mi to dává smysl.
Jinak tvoje definice „subjektivního kýče“, kdy něco je pro jednoho kýčem a pro druhého není, mi moc nesedí… Pasuje ti na to i pojetí kýče coby negace umění (a vice versa)? Je umění taky subjektivní? Je něco uměním pro jednoho a kýčem pro jiného? A k tvým dalším definicím – užité umění tedy není uměním? Dílo na zakázku tedy není umělecké a z principu být nemůže? Samé otázky…
7.2. 2008 — 20:23
[3] pixy: Dobré otázky!
23.5. 2008 — 9:22
Tady článeček vycházející z Kulkovy analýzy.
http://bovepul.blog.cz/0802/o-pornografii-a-katolickem-kyci
7.8. 2008 — 23:56
Pozn. pro sebe: nechybí tu nějaké komentáře? Podívat se do záloh.
Přidat komentář