Historie čajstva

Je veřejným tajemstvím, že historie je věda ošemetná, nepřesná a diskutabilní. Nikdo neví kdy se narodil Australopythecus a nikdo neví kdy zemřel kníže Václav. Stejně tak je to s mým čajem. Nevím, kdy jsem si ho poprvé koupil a jak to všechno začalo… můžeme se jen domnívat a hádat se a diskutovat a přemýšlet. Stejně to nezjistíme. Ale na tom zas tak nezáleží, stejně jako na Václavovi. Ta nejistota totiž dělá tuto vědu zajímavější.

Pravěk

A tak to začalo. Nevím kdy a nevím jak, měl jsem doma v malé modrobílé plechové dóze pár gramů čínského Zu-cha, známého také jako Gunpowder nebo Perlový čaj. Dalo by se říct jedna z levnějších sort. Kromě vlastních vzpomínek je důkazem o existenci tohoto čaje v mé domácnosti také dobová fotografie ze 4. března 2005. Množství rozvinutých listů v 3 dcl sklenici dnes působí dosti barbarsky, ale co byste také chtěli po pravěku. Kultury se dočkáme v následujících historických dobách.

Ano, tato fotografie je nejstarším nálezem mé čajové historie. Je velmi pravděpodobné, že jsem se z toho nepokoušel vytáhnout více než jeden nálev. Kromě toho, že na to Zu-cha nemá dispozice, bůh ví, zda jsem vynálezu zvaném vícenásobné zalévání tehdy věděl…

Mezi další artefakty této doby patří také řada fotografií z července 2005, na nichž je zobrazena opět Zu-cha, tentokrát již v menší sklenici a v ledové úpravě. Změnu nádoby je možno považovat za znak kultivace. Nebude už trvat dlouho a objevím i jiné čajové sorty.

Stěhování národů

Stěhování národů znamenalo v historii na jednu stranu konec antiky a nastolení vlády barbarů, na druhou stranu umožnilo míšení mnoha kultur a také, aby se začal prosazovat nový politicko-mocensko-filozofický systém, jímž bylo křesťanství. Převedeno na mou soukromou čajovou historii, Zu-cha začala zastávat zcela podružnou roli. Vítr přivanul nové druhy, násilnický černý Keemun a později umírněný Yunnan, a především čínskou Dračí studnu, zvanou též Lung Ching. Ta se chopila vedoucí role a stala se neodmyslitelnou součástí mých čajových dějin. Pokud bychom se měli pokusit o datování, pravěk skončil v září roku 2005, tedy někdy před podzimem. Nebyla to doba agresivního rozvoje, jako spíš pozvolného zkoušení nových věcí.

Jak jsem již řekl, v této době se také objevila Lung Ching a svou kvalitou zatlačila předchozího zeleného vládce – Zu-Cha – do pozadí. Domnívám se, že v této době se také začalo prosazovat vícenásobné zalívání. Součástí kultury již byl nový druh nádoby pro popíjení – přibližně 2 dcl hrnek s víčkem a keramickou lžičkou. Některé prameny tvrdí, že tento růžovo-fialový hrnek s motivy mého astrologického znamení se stal součástí kultury už během jara, skeptikové však tuto teorii razantně popírají a hrnek řadí až do doby nástupu křesťanství, tedy velmi raný podzimní středověk.

Středověk

Co čert nechtěl, na východě se začal formovat poněkud odlišný směr, v historii nazývaný jako pravoslavná církev a v čaji nazývaný jako Sencha. Období bojů mezi zažitou Dračí studnou a ostatními čaji, v čele s japonskou Senchou trvaly přibližně od prosince do dubna následujícího roku.

Long Jing to v žádném případě neměla snadné, musela vzdorovat početnější rozmanité přesile. Na druhé straně barikády nestála jen Sencha, nabízející o něco svěžejší chuť, ale později také zelená velmi svěží forma Yunnanu, a také další odrůdy! Za studnou stála konzervativní tradice, ověřená dobrá chuť, a za opozicí, která se během jara dokonce stala koalicí, stál vývoj, experiment, evoluce, pokrok. Zostření bojů měl na svědomí především fenomén zvaný čajovna. Ona se stala místem, kde se revolucionáři scházeli, aby si vyzkoušeli různé směry a zjistili, zda mají na to, aby porazili zkostnatělou studnu.

Boje se vyostřily v březnu a dubnu 2006, kdy všeobecná chuť po rozmanitosti zvítězila nad neměnnem. Studna byla nucena vyklidit většinu území a nyní jí bylo jasné, že pokud chce přežít, musí přejít do protiútoku… a svým způsobem se reformovat. Koncem března, kdy moc revolucionářů nabyla největší síly, se centrem dění stala nová mistička.

Mistička svojí originální a také sympatickou architekturou symbolizovala celé dobové snažení – chuť po něčem novém a nezatuchlém, kreativním. Veškerá ostatní keramika upadla do zapomnění a zrak lidí se soustředil novým směrem. V této době strana konzervativců už začínala pochybovat o možnosti zvítězit. Schylovalo se totiž k další vývojové etapě, kterou mělo započít zakoupení konvičky. A vzhledem k povaze konvičky – mělo se jednat o Yixingskou konvičku – mohla zvítězit pouze jedna strana. Konvičky z hlíny z čínské oblasti Yixing se vyznačují tím, že jsou určeny pouze pro jeden druh čaje. Nastalo tedy rozhodování: Sencha nebo Lung Ching? Do posledního okamžiku nebylo jasno kdo zvítězí. Ano, mohli existovat vedle sebe, ale pouze jeden mohl hrát prim. Zvítězila tradice, ověřená jistota. Konvička byla okamžitě zasvěcena pro vyvolenou (čínskou) stranu, čímž bylo její vítězství stvrzeno a začala vláda pevné ruky. Lépe řečeno, diktatura. Katolická církev, abych se navrátil do metafory, měla úžasný prostorný chrám, doplněný dalšími méně prostornými budovami. Došlo k tomu léta páně 2006, uprostřed května. Ještě nedávno oslavovaná zelená mistička byla odsunuta, pozornost všech patřila Božímu chrámu z pálené hlíny.

Na povrchu byl vítěz jasný. Nebylo pochyb, komu patří všechna sláva, komu patří všechen majestát. Pod povrchem, mimo centrum dění ale vše tak jasné nebylo. Už dlouho ranní ceremoniály patřily Velkému hrnku a temným silám Assámu a Dárdžílingu, které se netajily inspirací barbarskou minulostí.

A zelená mistička? V té se občas setkávaly zbytky poražených liberálů, duchem pokleslá Sencha a i nový velmi aktivní člen opoziční části politického spektra, kterému mnozí prorokují slavnou budoucnost, toť Nefrit oolong, po květinách vonící polozelený čaj.

Budoucnost je ve hvězdách, budoucnost je nejasná. Stojíme na pokraji renesance, už brzy přijde období rozkvětu a budování nových chrámů, už brzy se navrátíme k antice, už brzy inkvizice roztáhne své pařáty… a pak, pak možná objevíme Nový svět.

Kdoví.


Komentáře (3)

k formuláři

RSS kanál komentářů

    • Komentář číslo: 1
    • *
    • Jméno: Juhy
    • Odesláno:
      1.6. 2006 — 21:42

    pěkné …

    • Komentář číslo: 2
    • *
    • Jméno: Huggi
    • Odesláno:
      2.6. 2006 — 7:02

    aa..ted po…odhadem nakejch 40h kdy sem nespal..a ctu takovehle clanek..a nemam tu ted zadnej dobrej cajik.to je smrtici..asi to bude uset zachranit ledovy karkade..coz je sice z uplne opacnyho konce..ale po kocovine idealni :)

    • Komentář číslo: 3
    • *
    • Jméno: Petr
    • Odesláno:
      12.2. 2015 — 8:50

    Skvěle zpracovaný článek.

Přidat komentář

Nápověda ke psaní komentářů

Zde formátuje Texy!

  • *zvýraznění*
  • **silné zvýraznění**
  • > citace
  • "odkaz":http://kam
  • [4] reakce na komentář
  • zdrojové kódy a více

komentáře

úplně nahoru