Drobet umění doprostřed kýče

Myslím že nadešel čas na umění. S Vánocema to nesouvisí… i když asi ano. Jistěže to s nima souvisí. Jenže zatím nevím jak. Dnes vám v rámci osvobození ducha nabídnu trošku umění – jelikož umění je protikladem komerce, a to v mnoha hlediscích (teď se mi to nechce vysvětlovat) – zarecituji vám jednu báseň. Není má. Slyšte…

CHCI-LI ZMIZET BEZE STOPY
nebudu se v řece topit
- uložím svou kůži línou
na dno vany s kyselinou

Zatímco si chystám lázeň
přemýšlím a krotím bázeň:
- jak, až budu rozežraný
vytáhnu pak zátku z vany?

Pomohu si mechanikou!
- spojím drátem zátku s klikou
a jak někdo chytne kliku
pohřbí mě i bez hrobníků

Jsem si jist, že každopádně
zůstane má duše na dně…
já vyteču stokou z vany
duše usne do nirvány

Hovno nelze umýt mejdlem
to, co není, zničit nejde
jen to nic, co trápí hlavy
kanálem se neodplaví…

J.H. Krchovský. Můj oblíbenec… dalo by se říci. Už jsem ho párkrát zmiňoval. Kdyžtak – pár dalších básní.