Červený trpaslík startuje!

Dnes, ve 23:40 na ČT2 bude vysílán první díl první řady „britského sitcomu“ Červený trpaslík. Nic vám to neříká? Nemáte očekáváním všech šest bradavek v pozoru? Tak to asi tento geniální seriál dosud neznáte. Nepovažuji se za toho nejpovolanějšího, kdo by vás měl do tajů trpaslíka zasvětit, tím nejpovolanějším je server cervenytrpaslik­.cz, ale ty základy bychom si snad říci mohli.

Děj velké části ze všech 52 dílů se odehrává na obrovské vesmírné lodi, jež nese příznačné jméno Červený trpaslík. V prvním díle (který se jmenuje Konec) všichni lidé zemřou. Až na jednoho. Až na Listera. Pan Špína Pupkáč číslo 204, je sice nula, ale má svůj plán.

Krásně to shrnuje Holly na začátku druhého dílu, takže proč bych se vlastně namáhal v vysvětlováním vysvětleného:

Toto je volání o pomoc těžařské lodi Červený trpaslík. Posádka je mrtvá, zahynula v důsledku ozáření. Jediní, kdo přežili jsou Dave Lister, který byl v době nehody na lodi ve stavu nevědomí a jeho březí kočka, bezpečně uzavřená ve skladišti. Po probuzení za tři miliony let je Lister pouze ve společnosti tvora, jenž se vyvinul z jeho kočky, a Arnolda Rimmera, holografické simulace jednoho mrtvého člena posádky. (Zmizí a znovu se objeví) Já jsem Holly, lodní počítač s IQ 6000. Což je stejně jako má 6000 učitelů tělocviku.

Jedná se zkrátka o skvělý seriál, z něhož každý díl je nabit spoustou gagů, vtípků, vzájemných narážek mezi členy posádky, výborným humorem i jedinečnými postavami. Co se týče postav, není jich mnoho, během celého seriálu jich poznáte zblízka asi šest, za to je poznáte do morku kostí.

Červený trpaslík je seriál, který staví skupinku postav do izolace – na prázdnou loď, oddělenou od zbytku populace mezerou v čase dlouhou tři miliony let – do situací z dnešní doby. Vesmír možná doznal za tu dobu nějakých změn, lidé však zůstali stejní.

Jako důkaz předchozích slov bych rád uvedl pár citátů:

Situace: posádka objevila havarovanou loď, na níž by podle zpráv měly být ženy.

RIMMER: Co to s vámi všemi je? Tři miliony let bez ženy a vy se chováte, jako by vám bylo čtrnáct.
HOLLY: Jo? A co ty tvoje ponožky?
LISTER: Jaký ponožky?
RIMMER: Pojďte, nemůžem se zdržovat.
HOLLY: Má dva páry ponožek.
KOCOUR: K čemu?
HOLLY: Jeden pár má na nohou a ten druhý má srolovaný v trenýrkách.

Anebo když objeví planetu a chystají se na průzkum…

KRYTON: Gravitace 1,5. Vítr 40 uzlů, proměnlivý. Souřadnice nastaveny. Vypusťte skauta.
KOCOUR se natáhne ke kontrolkám.
RIMMER: (Zastaví ho) Počkej s tím. Já na téhle lodi zodpovídám za letový provoz. Já, pane Krytone, jsem ten, kdo říká: „Vypusťte skauta.“
KRYTON: Omlouvám se, pane. Já jsem Vám nechtěl lézt do zelí.
RIMMER: (Ke KOCOUROVI) Vypusť skauta.
Nikdo nic nedělá. Všichni RIMMERA ostentativně ignorují.
RIMMER: (Důrazně skrz stisknuté zuby) Vypusť skauta.
Stále si ho nevšímají. RIMMER se rozhlédne kolem s výrazem, jaký má někdo, když je ztrapněn.
RIMMER: (Ustupuje) Budu teď vzadu, korelovat… tam vzadu.
KRYTON: (Potichu ke KOCOUROVI) Byl byste tak laskav a vypustil prosím skauta?
KOCOUR odpoví hlasitě s viditelným potěšením, že ho RIMMER musí slyšet.
KOCOUR: (Salutuje) Provedu, pane! (Přehodí výhybku a znovu salutuje) Skaut vypuštěn.

A ještě jedna:

KRYTON: Je to hrůza, když Vás klasifikují jako ženu. Tak pokořující.
LISTER: Já vím. Já vím.
KRYTON: Jak mám já, robot série 4000, vydržet tu neskutečnou nudu ve sprše s děvčaty? Třikrát týdně! To mi povězte!
LISTER: Je to smutný. Já vím. Chápu- (Zarazí se a chvíli jen tupě civí) Ty se sprchuješ s holkama?
KRYTON: Je to tak ubíjející, že se to nedá popsat. Stojí tam nahaté a mydlí se. Těla mokrá, pokrytá pěnou.
Naproti sedící RIMMER, KOCOUR a SMRŤÁK vytřeštěně a bez hnutí zírají.
KRYTON: Jen si to představte!
Všichni jen strnule civí. KRYTON si toho všimne.
KRYTON: Božínku, zase se nějak zastavil čas! Haló? (Mává naproti sedícím před obličeji) Zajímavé. Nejspíš nepravidelnost v časoprostorovém kontinuu. Zvláštní, že na mě to vliv nemá?
RIMMER: Nám se nezastavil čas, Kryťáku. Mysleli jsme na to, cos povídal?
Všichni, kdo KRYTONA slyšeli (LISTER, RIMMER, KOCOUR a SMRŤÁK) dají sborově nohu přes nohu.
HOLLY: V takových chvílích jsem rád, že mám jen hlavu.

A na závěr klasika z prvního dílu:

RIMMER: Kdybys neschovával tu pitomou kočku a neposlali tě do stáze, mohls mi pomoct, když jsem opravoval ten štít a já bych nebyl mrtvý.
LISTER: (Zvědavě) Jaký to je?
RIMMER: Smrt? Je to jako být na dovolené s partou Němců.