Aneb o vzduchu. Ale nejen.

Olala! Je tady léto, přátelé! Právě popíjím první ledový čaj vlastní výroby, zamýšlený 3-minutový Cejlon Limbini, ovšem zapomenutý možná i na půl hodiny. Takže bezesporu bude léto – kdo kdy viděl koho pít ledový čaj v zimě?

Na Cuketkův způsob jsem si namrazil skleničku a zadělal na první led, k čemuž si fotřík neodpustil komentář, že zase začínám rozlévat v mrazáku vodu a že tedy bezesporu už bude léto. Dyť říkám: je tu léto!

Můžete si i otevřít na noc okno… co na noc – na celý den! Jedině snad, kdyby vám dělalo problém dýchat jarní vzduch naplněný alergeny, je lepší vyčkat na večer. Jó, v dnešní civilizované civilizaci neudělá každému dobře, takové šňupnutí si řepkového pylu. Někomu to možná nic neudělá, někomu jinému to třeba zvětší mandle a na problém je zaděláno. Se zvětšenýma mandlema se můžete jít houpat. Zbývá jen dokoupit tvaroh, ovesné vločky, rozinky, kandovanou pomerančovou kůru a skořici, vše smíchat, vařit patnáct minut na prudkém ohni a pak to sníst anebo, když vám to nebude chutnat, klidně to vyhoďte. Na zkažený žaludek (nádherné slovo – žaludek!) doporučuji otevřít okno a nadýchat se kouzelného čerstvého večerního vzduchu, jen škoda, že není po dešti, to bývá ještě lepší, vlastně to bývá nepřekonatelný. Ani solná lampa vyrobená z pravé himalájské soli, kvalitně rozpálená, vám neudělá špičkově ionizovaný vzduch, jak to dokáže poctivá večerní přeháňka. (Jó, na vzduchy jsem odborník.)

ilustrace: řepkové pole

Teďkovní lehce teplý vzduch – pozor, ne moc teplý, ale tak akorát – je ideální pro večerní procházky. A když se zdržíte, nic se nestane, prostě nenastydnete. Nestane se nic, ani když se někde zapomenete. A pak se třeba opijete tak, že netrefíte domů. To přece nevadí, máme teplý vzduch, vyspíte se na lavičce. Kolem šesté vás probudí zvuk tramvaje, rozhlédnete se kolem, nadechnete se čerstvého ranního, kapkami vody naplněného vzduchu a vydáte se na cestu domů. Dáte si lehce teplou sprchu, postavíte na čaj, to už je půl deváté, slunce je zatím nízko a září studeně, po zimním způsobu. Ve vzduchu zavoní pára vznášející se zespod, to převalující se dlouhé lístky cejlonského čaje uhýbají svým tělem před spodním proudem horké vody. Cvak – plovoucí lístky necháte svému osudu, víčkem konvice si zabráníte vidět do horkého bazénu v konvici. Otevřete si okno, teď budete čekat… ve volné chvíli, zatím, můžete se trochu nadýchat. To přichází starý známý letní vzduch.


Komentáře (2)

RSS kanál komentářů

    • Komentář číslo: 1
    • *
    • Jméno: Dohnto
    • Odesláno:
      2.5. 2007 — 15:43

    No to byl teda nápad :-). Jsem po přečtění článku dostal nápad že bych mohl spát s otevřeným oknem. Ráno se probudím s nejhlubším basem co jsem kdy slyšel :-)

    • Komentář číslo: 2
    • *
    • Jméno: Kahi
    • Odesláno:
      2.5. 2007 — 19:55

    [1] Dohnto: → Nojo, teď ty teploty kolísaj, omlouvám se, ale na vině je globální oteplování…

Přidat komentář

Nápověda ke psaní komentářů

Zde formátuje Texy!

  • *zvýraznění*
  • **silné zvýraznění**
  • > citace
  • "odkaz":http://kam
  • [4] reakce na komentář
  • zdrojové kódy a více

úplně nahoru