Úvod do umění života v pomalém světě

Svět je pomalý. Proto i vy musíte být pomalí. Svět to vyžaduje. Svět se nepřizpůsobí. To vy se musíte přizpůsobit. Dvacáté století uteklo jako voda (tekoucí) a jednadvacáté bude utíkat jako voda (stojatá). Takže teď je to na vás. Musíte – všichni musíme – podstoupit změnu. A ta změna se musí odehrát právě zde, ve vašich myslích.

Co se stane, když zůstanete rychlí? Svět vás smete. Narazíte čumákem do světa (protože jste rychlejší než on), poté vás nabere ze zadu. Ne, takhle by to nešlo. Musíte zpomalit, přizpůsobit se, splynout s jiným tempem. S tepem světa. Být kompatibilní. Říká se, že všichni máme jen jeden dopravní pruh.

Začněte zpomalovat už dnes. Až vám zazvoní budík, ať vás ani nenapadne v mžiku vylézt nebo (nedej bože!) vyskočit. Zpomalujeme, pamatujete? Dejte si načas. Dnes se přece nespěchá. Dávno ne. Ještě chvíli ležte. Až se vám bude zdát, že nastala vhodná chvíle, vylezte. (Ne dřív.) A něco z těch obvyklých rutin udělejte. Ne všechno, ale něco. Záleží na vás, co si vyberete. Většina již zpomalených lidí může vynechat první jídlo dne. Proč by se taky měli cpát hned po ránu. Umí se svou energií hospodařit. Sklenice pomerančového džusu jim vystačí do oběda – do skromného oběda. Nepotřebují se cpát, neboť umí se svojí energií pracovat ekonomicky.

Jak pracovat se svojí energií ekonomicky není úplně zřejmé. Stačí, když budete vědět, když si budete uvědomovat, co svět vlastně požaduje. Odpověď zní: požaduje stále méně a požaduje to stále méně často, neboli požaduje pomalost. Pomalost…

Sledujte svět kolem sebe. Kdyby vám to stále nedalo – je pravdou, že stále je nemálo lidí zaseknuto ve svém rytmu shonu, stresu a pozitivní akcelerace – v takové chvíli se můžete u nejbližšího knihkupce poohlédnout po některé z knížeček nesoucích název Art and zen and tao of being slow, nebo tak nějak.

Nezapomínejte: Rychlý nabourá, pomalý jede. Takový je svět. Jaký? Když se teď tak nad tím zamýšlím, dalo by se říct, že poměrně pomalý…