Říkal jsem si, zda by se mé banální sdělení nevešlo do jediného tvítu. Asi by se i vešlo, ale bylo by mu tam trochu těsno.
Říkal jsem si, že bych se mohl přiznat, jaké jsou mé pohnutky dát v těchto volbách hlas straně jménem TOP 09. Vlastně je to velmi jednoduché. Tak jednoduché, až se téměř stydím to říct.
Tuhle jsem kdesi četl výčitky mířené na „minulý režim“. Prý: zničili život celé generaci lidí! Bohužel, obávám se, tak snadno jsme z toho nevyklouzli. Mé neblahé tušení – a tuším, že se jedná o více než jen tušení – mi napovídá, že zdaleka nebyla zasažena jen jedna generace – bylo jich zasaženo mnoho a mnoho, počínaje tou, jež žezlo již stihla předat, konče… neznámo kterou. V tom tkví kámen úrazu českého národa: Jeho rekonvalescence bude trvat neznámo dlouhou dobu. Velmi hluboko do lidské psychiky se zakořenily zvyky, přístupy… říkejme tomu společenské standardy, bez nichž by se žilo lépe, snáze a v důsledku šťastněji.
Tato věčná stopa komunismu je vlastně patrná již na první pohled. Tvoří totiž rozhodně ne nepatrnou součást takzvaného národního charakteru.
Ve frázi „národní charakter“ (ostatně i v „charakteru“ jako takovému) se ukrývají složky: dílčí body, které ve své součinnosti znamenají charakter. Upozornit teď alespoň na některý z bodů považuji za příhodnou pomoc k porozumění.
Napadlo mě to, jedouc krajinou severního Rakouska. Nádherná krajina, kilometry a kilometry vinic, vinic mladších, starších i na mou věru starých. Cosi zvláštního však na nich bylo znát od prvního pohledu. Cosi nezvyklého.
Chyběly jim ploty.
Nutno brát s nadhledem, jako ostatně vše kolem politiky.
Mimochodem, první z „dotazovaných“ stran, US, změnila svou image z fialové zpátky na „šedou“, na jejich webu tedy už „původní“ prezentaci nenaleznete, a po předvolebním heslu It's legal to … není vidu ani slechu.
