Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené šílenstvím, hystericky obnažené a o hladu,
vlekoucí se za svítání černošskými ulicemi a vztekle shánějící dávku drogy…
Můžu to číst kolikrát chci, myšlenka mi však pořád uniká. Možná nejsem ta pravá generace, spíš jednoduše nemám dost rozumu, abych si dal dohromady jedna plus jedna a pochopil, co tím vším chtěl básník říct. Když vezmu v úvahu kolik inteligentních lidí považuje Ginsbergovo dílo za něco skvělého a úžasného, zdá se mi nemožné, že by jeho texty byly jen pouhými řetězy asociací šílenou euforií ovládnutého umělce.
Za pár let si to půjčím a přečtu zas. Do té doby… třeba zmoudřím.
