Milí přátelé, před dvěma dny jsem se počal seznamovat s objektovým
programováním v PHP. Nebylo to obtížné, i když přiznávám, že
přechod k tomuto novému stylu značně usnadnily předchozí
zkušenosti s programováním v jiném jazyku a nesmím opomenout ani časté,
velmi časté radostné povzdechy jednoho kamaráda, který s objekty
kamarádí o poznání déle a od jisté doby si nenechává ujít
příležitosti, aby se se mnou o svou radost nepodělil.
Nevím zcela přesně, jak vám
to mám popsat. Pochopení filozofie objektů je jako pochopení věcí
z nebývalého nadhledu, zaujmutí nového, lepšího úhlu pohledu. Jako když
si v kině přesednete doprostřed řady, a zjistíte, že z tohoto místa je
to zcela o něčem jiném, je to nový požitek. Stejné je to
s programováním: nyní mi připadá, jakobych až dosud plýtval svými
schopnostmi a vytrvalostí na něco… jednorázového.
Ačkoli píši „objektově“ svůj první projekt, už v tomto okamžiku
je mi jasné, jak moc mi objekty usnadní práci do budoucna. Vždyť
postačí zkopírovat tuto třídu pro „LogInOut“ a tuto pro práci
s databází a tyto další a něco málo se dopíše… Připadá mi to
tak snadné, geniální, úsporné. Dalo by se namítnout, že stejně tak, jak
můžeme zkopírovat třídy, můžeme zkopírovat i funkce, ale z nějakého
důvodu… tomu prostě nevěřím. Někdy vám možná vysvětlím
proč.