Ne, nemám je rád. Vánoce jsou pro mě pouhý zvyk. A jak to dělám
i všem ostatním zvykům, i tento zpochybňuji. Předtím podrobuji
zkoumání. Potom porušuji.
Vánoce jsou hezké období, čas pohody, odpočinku a pohody. To
jsem si myslel. Když jsem byl malý. Pak jsem ale dospěl a začal myslet. Jsou
Vánoce opravdu hezké? Dopracoval jsem se k názoru, že ne. Vánoce
jsou hnus.
Nejhorší ze všeho jsou ty davy. Hustota obyvatelstva v ulicích města
začíná růst někdy začátkem listopadu a rojí se čím dál víc až do
štědrého večera. Dnes je kolem osmého prosince a
už to začíná být k nevydržení. Lidé vyrazili do ulic a nevědí, co by
si počali. A tak se motají, motají se pod nohy nám všem, kteří chodíme
s cílem. Nemluvím tu o důchodcích. Jejich chůze je sice pomalá, zato
předvídatelná a nikdy nechodí ve skupinkách a neblokují chodníky v celé
jejich šířce.
Mluvím tu o mladých lidech. O lidech, kteří mají v nohách stejný,
ne-li větší potenciál než já, a co dělají, co dělají? Místo aby šli,
oni se mátoží a zastavují bez ohledu na ostatní účastníky pěší
dopravy. A co víc, dovedou mistrně blokovat průchod i tou nejširší
pěší zónou, jakou si umíte představit. Zastavují se u výloh, dávají
se do pohybu, znenadání mění směr i rychlost. Jsou to ti samí lidé,
kteří chodí s otevřenými deštníky ještě dlouho poté, co déšť
ustane a rozumný člověk (ten co si uvědomuje možná rizika) nemá jinou
možnost, než přejít na druhý chodník, pokud nechce přijít o zrak –
jelikož tito lidé svou nepředvídatelnou povahu projevují i při manipulaci
s deštníky.
</texy>