Já vím, že už dlouho jste tu nenalezli žádný filosoficky-poučný článek, který by vám nadlehčil jistě nelehké břímě života. Dnes je ten den, na který čekáte. Právě nastal. Nasávejte… ááááh… poznání!
Tag: filosofie
-
Učte se ode mně!
-
Liška v hrsti, oheň na střeše
Aneb o tom, proč se mezi uživateli prohlížečů svádějí boje.
Mám takovou teorii, o lidské rase. Věřím, že někde v nás je zakódována povinnost (pud) bojovat za každých okolností. Ať se děje co chce, zvířátko rodu hommo si za každých okolností touží hledat protivníky. Neusiluje o toleranci, klid a smír, ale o boj, šarvátky, hádky… Alespoň dokud nevyroste.
Pud bojovnosti je však neodmyslitelně propojován s pudem soudržnosti. Ono to zvířátko – člověk – vlastně není vůbec samostatné. Potřebuje jak své nepřátele, tak své přátele. Až když splyne se stejně smýšlejícím davem, pouští se do boje. Po proudu se totiž vesluje velmi snadno.
Říká se tomu masové ideologie. Zřídkakdy stojí na racionálních kořenech. Základ se většinou skládá z opravdu zvláštního materiálu – až občas člověku vrtá hlavou jak to, že se nerozpadne. Stačí špetka zdánlivě dobrého úmyslu. Pak něco na dochucení – oblíbené jsou lístky bylinky Rationale pseuduum. Což o to, že je to jen náhražka. Když přivřete oči, chutná dobře. A nazapomeňte co chvíli vařečkou polechtat zmíněné pudy. Především nesmí být zapomínáno na nepřítele! Proto neustále připomínejte,
kvůliproti čemu celá ta válka je. Až doznáte, že mrva je hotova, můžete ji podávat dalším hostům. A klidně se jim s vaším novým receptem svěřte ;-).
Původně jsem chtěl psát o tom, proč mezi uživateli různých prohlížečů vznikají války, proč mezi nimi vládne takřka nesnášenlivost. Víte, jaký je nejkomentovanější článek na tomto blogu? Není to diskuze pod žádným softwarem, který jsem daroval lidu, není to polemika nad hlubokými myšlekami, ba i k umění je to na míle vzdáleno. Ten článek je o prohlížeči. O blbém prohlížeči internetových stránek. Pár obrázků a vět o novém „überbrowseru“ Mozilla Firefox 2. Nic extra. Přesto, jak se zdá, účinnější než bezhlavé kopání může být dobře mířené šlápnutí na kuří oko masy. Masy uživatelů jednoho prohlížeče. Zdá se vám to zvláštní? Nepochopitelné? Proč? To jsou přece pudy, podstata lidství.
-
Můj skromný názor na Web 2.0, Radka Hulána a teenagery
Vždycky jsem si přál dostat se mezi špičkové blogery a udávat směr, kterým se bude ubírat celá blogosféra. Až dosud jsem nevěděl jak na to. Teď už vím!
O Webu 2.0
Řeknu vám něco málo o tomto fenoménu. Web 2.0 je především termín označující něco a druhak je to hloupost. Když to tak shrnu, jedná se o hloupý termín označující něco, co nikdo nikdy neviděl, každý si pod tím představuje něco jiného, a to, co jeden označí za ono, druhý to s klidem popře.
</texy>
-
Bible egoistů
Nedá mi to a musím poznání chtivé člověčenstvo upozornit na zajímavou knihu.
Provokativní název publikace Bible egoistů, ale i její podtitul Nejdříve já, potom ti druzí zdaleka nepředznamenává nějaký amorální nebo nihilistický obsah. Kirschnerova publikace, …, v sobě totiž obsahuje svěží a pregnantní sociální, psychologické a filozofické návody k životu, jimž nelze argumentačně nijak vzdorovat. …
– píše se na zadní části obálky knihy. Po přečtení prvních padesáti stránek jsem napsal tento popis:
Bible egoistů je poměrně zajímavá kniha, nabízející odpovědi na spoustu otázek, které nám po čas života vyvstávají. Vše je nabalováno na přístup prvně já, a až potom ti ostatní, kniha např. nabádá vnést do manželství nebo rodiny systém známý z obchodu – něco za něco.
Život je označován za manipulační hru, v níž skupina chytrých ovládá ovce. Některé kapitoly se téměř výhradně zabývají manipulací, např. O mluvení a mlčení. Vše má přirozeně prý základ v nás, jsme nezávislí, kniha nabádá k sebedůvěře, z které může pramenit síla, která pak pomůže v dalších životních situacích.
Často používaná slova jsou „nyní“, „tady a teď“ – je cítit výzvu k prožívání současnosti a oproštění od minulosti i budoucnosti.
S některými názory a pohledy jsem se dokázal stotožnit, s jinými nikoli. Po přibližně 120 stránkách jsem si poznamenal:
</texy>
-
Trocha plku o toleranci
Před jistou chvílí jsem si položil otázku, zda jsem tolerantní člověk, když jsem intolerantní k intoleranci. Netrvalo dlouho, a dobral jsem se výsledku, který otázku zcela položil na lopatky: Tolerance přece není vlastnost nabývající dvou hodnot: ano/ne. Je to škála s nekonečně mnoho hodnotami – podobnost s teploměrem je tu zřejmá. Nelze tedy o nikom říci, že je tolerantní, jelikož nikdo nedosahuje toho principiálně nedosažitelného bodu na stupnici, jenž je tu v analogii s absolutní nulou na teploměru. Reagovat na prapůvodní otázku, domnívám se, již není potřeba, a pokud ano, tak prosím: Ne, nejsem tolerantní, poněvadž nemohu.
To je jedna z otázek, co dnes byly vyřešeny během chvíle, pro kterou byl vázacím prvkem pocit, že dovedu zodpovědět každou otázku. Ta chvíle byla zploditelkou i páru zajímavých veršů, o které se v brzké době se svým potenciálním čtenářstvem hodlám podělit, nevytratí-li se ze mne pozitivní názor na ony verše, což je značně pravděpodobné.
