Řeknu vám jaká skvostná myšlenka se ke mně přihlásila, když jsem se
díval do výpisu z účtu kalendáře a spatřil to symbolické
datum 8. listopadu…
Každý den slaví svátek někdo, kdo se o své jméno nezasloužil a on pak přijímá dary. Je to fér? Není. Dnes má třeba svátek Bohumír. Ok, tady uznávám, že Bohumír si zaslouží satisfakci za celoživotní nošení nepovedeného jména… Ale ti ostatní ne. Téměř každý den si připomínáme nějakým způsobem churavé spoluobčany. Napadené rakovinou, průjmem, anorexií, čímkoliv. Připomínáme, a hlavně – jsme žádáni o jejich podporování. Zkusili-li jste někdy vyjít do města za denního světla, jistě jste se nevyhnuli každému z tisíců parazitů potulujících se městem a žadonících o příspěvek pro nemocné. Přispějte na děti z dětských domovů! Přispějte na léčení rakoviny slepeného střeva! Přispějte na ekologickou recyklaci bílých pastelek a plastových kopretin!