Tuhle jsem u Filouše klikl na link na jakejsi pejdž přes nějž jsem se proklik až k ártiklu Taking Care of Your Internet Persona kde mimo jiné autor připomíná, že pokud blogujete příliš upřimně, může se vám to vymstít, protože váš blog čte také potenciální tchán, potenciální šéf a tak všelijak podobně. Nic nového pod sluncem, avšak poslední kapka k tomu, abych se konečně rozhoupal k veřejné otázce ke svým čtenářům, k otázce, na kterou já neznám odpověď, a tou otázkou je… (chvilka napětí) …jak blogovat na jednom blogu dvěma různými způsoby? Vážně i nevážně.
Tag: blogování
-
Blogové schizma aneboli dilema
-
O temné stránce popularizace
Ach ta veřejnost. Ta zvědavá veřejnost! Ta ambiciózní namyšlená veřejnost, ty davy sápající se po všem, co zatím nemají. Jako vše, i podvědomí členů veřejnosti se naplnilo poznáním moci už v dobách dávných, pradávných. Lidé, ovce, tak dlouho nechávají v sobě bublat pocit nedostatečné moci, až pocit přeroste v akci, myšlenka přeroste v čin a dav si vydobude to, co chtěl, jenže neměl. Teď už má. Nezapomínejte, že chtít a potřebovat jsou dvě různé věci. Co člověk chce, nemusí potřebovat a mnoha případech potřebuje právě opak svého přání! Všimněte si také podobnosti mezi všemi lidskými touhami a konkrétní touze po moci, která ukázkově přerostla v celosvětovou módu demokracie. Demokracie je vláda v rukou lidu. Tak přinejmenším praví definice. Zcela jistě není tím nejlepším řešením dělby moci ve státu, i když by s takovým tvrzením nesouhlasil kterýkoli člen veřejnosti. Veřejnost… to je ta masa, ten dav, který vidíte kolem sebe. Vy tam samozřejmě nepatříte, vy jste individuum.
Léta páně 2000 si dav řekl, že nejen že chce psát, ba
má i právorád by psal na veřejnosti, tak, aby to viděli všichni kolem. Do té doby to nebylo nic snadného, psát. Kdo chtěl být při své tvorbě viděn, musel dosáhnout nějakého stupně výjimečnosti, aby jeho práce mohly být publikovány v médiích, na prostor i čas skoupých. Tedy, člověk z davu se do veřejného dění přenést nemohl – než přišel internet. „To je ono, to je ta šance!“ řekl si člověk z davu, web je přece médium neomezené prostorem, neomezené časem, tam by se zajisté nalezlo místečko pro to, co chci lidem z davu říci! Jenže to není tak snadné, jak náš človíček záhy poznal, publikovat není zas tak snadné. V cestě mu toho roku 2000 stál problém, který by mohl překonat snad jenom úsilím. -
Co má číst člověk bez wdNews?
Když jsem se včera v 20:14 rozhodoval co dál dělat, vyčištění RSS čtečky byla jasná volba. Rozhoupával jsem se k tomu už nějaký čas. Znáte to. Takový ten dojem, jak člověk přemýšlí, co za zápach se to jeho cimrou line, cosi prohnilého visí ve vzduchu. Nebo v komplu. Kromě jiného, jsem také velmi pořádkumilovný člověk, kdo mě poznal, dosvědčí. Proto často uklízím a přirozeně ani virtuální úložiště se mým občasným, zato razantním čistkám nevyhne.
Především jsem ze čtečky smazal všechny kanály, na kterých bylo klikání „Mark all read“ takřka automatickým činem. Tedy články a novinky z Lupy, ty to tam hodně svinily. A pak taky WDNews. To je vlastně kapitola sama pro sebe.
Zajímalo by mě, kolik českých webtvůrců odebírá WDNews, kolik procent článků tak jako já Markne as read, kolik rozklikne, kolik skutečně přečte. Podle mého skromného a osobního názoru – omlouvám se za svůj názor – je WDN plný zblitků.
Mám tady už pár měsíců napsaný článek, negativní článek, proč a jak je to s těm anglicko-jazyčnými, ke kterým jsem přistupoval hlavně skrz WDN. Dokonce jsem se pokusil o jakousi typologii špatných článkařů. Ke vší smůle, nemám v úmyslu onen článek otisknout na vaše obrazovky.
Především mě, pořád je řeč o anglicky psaných článcích o webtvorbě, na nich sere… několik věcí. Za prvé, často nemohu najít obsah. Aha, tak teď bych nejspíš začal přepisovat to, co již mám napsáno ve zmíněném negativním článku. Logickým krokem je…
-
O správném zdůvodňování AdSensu
Rozšířil se nám po naší malé české elektronické kotlince podivuhodný folklór. Webmásteři často odůvodňují existenci reklamy (zpravidla AdSensu, proflákaného to a vydatného zdroje peněz) na svých webech / bložínkách zdánlivě racionální větou: Alespoň, aby to zaplatilo hosting. Kdo chce čokla býti, hůl si vždy najde, kdo chce prachy míti, vystačí si s důvodem. Pokud možno, s důvodem, který je zároveň omluvou.
Ti lidé vlastně říkají: Nezlobte se na mě, nemám na vybranou. Tu reklamu tady musím mít, aby tenhle web mohl dál existovat.
A to je prosím pěkně blbost. Postačí si všimnout, že ten který tamten onen web zde existoval i předtím, než na něj byla nasazena reklama. Existoval předtím, zajisté by mohl ve stejné podobě existovat i poté. Tím pádem vidíme, že nutnost nasazení reklamy opravdu nebyla natolik kritická, aby se o její nutnosti nedalo polemizovat! Nepochybně, výjimky se vždy najdou. Opravdu, potuluje se tu kolem pár webů, které byly ověnčeny textovou reklamou souběžně se svým vznikem, ale to jsou jednak zralé výjimky a druhak se jich zmíněné falešné odůvodňování zřídkakdy dotýká, čili i má kritika logicky nesměřuje na jejich hlavy.
-
Nejčastější chyby začínajícího blogera
Ukazování své fotky
Ukazování fotografie sebe
sama je jeden z nejlepších způsobů jak se zbavit svých čtenářů.Ať chcete nebo nechcete, vzhled člověka, jehož blog si právě čtete hraje velmi důležitou roli při budování vlastních sympatií k němu. Jistě, jedná se o iracionální pudové pohnutky, bohužel vy jste jen pouhý člověk a jako jiní lidé se ani vy nedokážete odprostit od své nátury.
Doporučuji, nejste-li zcela a bezvýhradně přesvědčeni o příjemnosti svého vzhledu, nechat vaši podobu na starosti čtenářově fantazii. Fantazie totiž tvoří fotografie lidí notně zahalených do mlhy. A to se vyplácí.