Kolují vtipy o formulářích, které dalšími a dalšími validačními chybami stupňují emoci uživatele až k pláči. Nejsou to jenom báchorky. Ty formuláře jsou tam venku.
Kategorie: weblogy
-
Dopad uživatelského jména na UX registračního procesu
-
Peníze, čokoládička a zvedání pastelek
Představte si peníze, majetek, bohatství… a pravděpodobně si tu čokoládičku užijete méně, než byste mohli (Quoidbach 2010).
[…] supporting the theory that money has a causal effect on savoring. Moving beyond self-reports, we found that participants exposed to a reminder of wealth spent less time savoring a piece of chocolate and exhibited reduced enjoyment of it compared with participants not exposed to wealth.
A pak je tu ten druhý efekt. S představou bohatství se stane, že začnete více myslet na sebe, chtít více pro sebe a méně se dávat ostatním. Ale za boha si nemohu vzpomenout, kde jsem o tom četl. Snad v Kahnemanovi – Thinking, Fast & Slow.
they were much less willing to spend time helping another student who pretended to be confused about an experimental task. When an experimenterclumsily dropped a bunch of pencils on the floor, the participants with money (unconsciously) on their mind picked up fewer pencils.Money-primed undergraduates also showed a greater preference forbeing alone. :http://www.slideshare.net/…iel-kahneman
S těmito dvěmi myšlenkami jsem se poněkud zaseknul, snad protože implikace/inspirace mohou být tak širokosáhlé: jak se lidé v kavárně cítí je formováno také tím, jak se prezentují ceny, jak a kde se platí, titulky jakých časopisů jsou v zorném poli. Anebo: jak organizovat/moderovat testování použitelnosti, aby byl tester maximálně odstíněn od vlivu jeho odměny na jeho snahu/samostatnost? (Chci aby se nesnažil více, než je mu přirozené když není finančně odměňován.) Také nemám příliš vyřešenou svoji dennodenní práci s penězi a představám o jejich přítoku a odtoku (a jejich vyvažování) se věnuji víc, než bych chtěl.
-
Pozitivní dojmy z Interactive Design Conference 2014
Peter Boersma: „What I learned from, oh, I don't know, around 200 projects?“ — Peter se zaměřil na rozmanitost své dosavadní praxe. Spousta nějakých procesních grafů (– pokud jste takovýto typ úchyla, mohla by se vám přednáška líbit).
Magera Moon Holton: „The Not-So-Little Details“ — zajímavosti z optimalizace checkout procesu na Etsy.com. Příjemná přednáška na kterou se v rychlosti mrknu ještě jednou.
-
Responsivní (adaptivní) obrázky v CSS
Dá se to udělat takto:
<img src="http://lorempixel.com/800/200/sports/1/" class="visible-lg" style="display:none"> <img src="http://lorempixel.com/400/200/sports/1/" class="visible-md" style="display:none"> <img src="http://lorempixel.com/200/200/sports/1/" class="visible-sm" style="display:none">Když nemáte Bootstrap, potřebujete ještě něco jako:
<style> @media screen and (min-width: 1000px) { .visible-lg {display: block !important;} } @media screen and (min-width: 500px) and (max-width: 999px) { .visible-md {display: block !important;} } @media screen and (max-width: 499px) { .visible-sm {display: block !important;} } </style>Zdá se, že se tím (jak dělat adaptivní obrázky v HTML/CSS) zabývá dost chytrých lidí
, ale zatím asi nerozumím, co je na řešení výše suboptimálního.Proč to není dobré řešení
Takto přímočaře to bohužel nejde – prohlížeče (aktuální FF a Chrome) si potichu stáhnou všechny obrázky, i když mají
display:none. (Díky za popostrčení Martinu Michálkovi.) -
Dojmy z WUD, aneb problémy mladých designerů
V listopadu byl World Usability Day na téma Zdravotnictví & User Experience. (V maličkém týmu převážně designem nepostižených jsme měli za úkol hledat a zkusit řešit denno-denní problémy vozíčkářů.) Poznamenal jsem si pár reflexí či asociací k našemu procesu.
Není snadné:
1. rozlišovat problém a řešení
- držet se v abstraktní rovině, bavit se o problému či potřebě v co nejčistší formě (problém není chybějící {řešení}, ale něco mnohem primárnějšího)
- k řešení přistoupit, až je kvalitně vyjádřen problém
- i když se zabývám řešením, procesem je neustálá validace nápadu problémem a v zápětí přechod zpátky k „tvorbě“. Smysl práce se vytrácí v okamžiku, kdy přestáváme validovat. (Tohle zní samozřejmě a při příští revizi to možná budu chtít odmazat, ale riziko ztracení se ve vlastní práci (protože je zábavná, odměňovaná, jinak naplňující, …) je nedaleko.)
2. rozlišovat mezi problémem uživatele a vlastním problémem
- vlastní zkušenosti s (podobným) problémem mohou být při práci přítěží, pokud designer od nich nezvládá odhlížet
Když jsem se dřív podílel na designu Slevomatu, strávil jsem dost času designem pro sebe; to jsem si uvědomil až s odstupem času. A naopak, pokud jsem tam udělal něco, co považuji za dobré, tak jsem to nedělal pro sebe, nemohl jsem použít svoji intuici, být svým vlastním validátorem. Teď je mi příjemnější, když dělám na produktu, který není určen pro mě. Pak je snazší dělat to racionálně.
3. nepodléhat vlivům a neodevzdávat kompromisní výstup
vždy jsou limitace, ale pro kvalitní výsledek je potřeba nad nimi zavřít oči, a až později si klást otázku, jak se dá řešení implementovat, jestli to klient schválí nebo jestli to někdo zaplatí. ústupky v kvalitě kvůli snazší obhajobě jsou bohužel normální, ale zpravidla nejde o nic jiného, než nezájem a pohodlnost.
já vím že práce by se nakonec měla implementovat a zaplatit a povědomí designéra o pragmatické stránce světa je prima, ale nabádat k odhlížení od této nezbytnosti v zájmu kvality výsledku mi přijde důležitější.