Kategorie: nic

• Tento článek si přečetlo 671 lidí.

  • Publikováno: 9.12. 2006

  Tento článek si přečetlo už 671 lidí. Jak to vím? Měřím si to!

  (…) (prostor k zamyšlení)

  Tak. Teď vás možná trklo, že jsem vyslovil nesmysl. Čtenost článků na tomto blogu ani nikde jinde měřit nejde. Proč? Protože…

  1. Na webu se moc nečte. Web nejsou noviny, to odhalily už první výsledky výzkumu metodou eyetracking. Lidé se na webu chovají jinak, než při práci s tištěnými médii. Nečtou plynule, často nečtou vůbec, nýbrž jezdí očima po stránce a zkoušejí se něčeho zachytit. Pokud na nějaký magnetický bod narazí, zkoumají jeho okolí. A tak dále. Tolik ke „čtení webu“. Od těchto faktů už zbývá jen půlkrok vytvoření nerovnice otevření stránky != přečtení stránky.
  2. Články na blogu nemusí, ale mohou být rozpůleny. V případě nepůlených postů narážíme na problém – co když se článek celý nachází na úvodní straně (spolu s několika dalšími a předchozími spoty)? Jak zaznamenat jeho přečtení? Domnívám se, že to není možné… „Řez článkem“ by zdánlivě mohl otázku měření vyřešil, ale jak nakonec zjistíme, možnost řešení je opravdu jen zdánlivá.

  </texy>

  Pokračování

• Proč nemám rád Vánoce

  • Publikováno: 8.12. 2006

  Ne, nemám je rád. Vánoce jsou pro mě pouhý zvyk. A jak to dělám i všem ostatním zvykům, i tento zpochybňuji. Předtím podrobuji zkoumání. Potom porušuji.

  Vánoce jsou hezké období, čas pohody, odpočinku a pohody. To jsem si myslel. Když jsem byl malý. Pak jsem ale dospěl a začal myslet. Jsou Vánoce opravdu hezké? Dopracoval jsem se k názoru, že ne. Vánoce jsou hnus.

  Nejhorší ze všeho jsou ty davy. Hustota obyvatelstva v ulicích města začíná růst někdy začátkem listopadu a rojí se čím dál víc až do štědrého večera. Dnes je kolem osmého prosince a už to začíná být k nevydržení. Lidé vyrazili do ulic a nevědí, co by si počali. A tak se motají, motají se pod nohy nám všem, kteří chodíme s cílem. Nemluvím tu o důchodcích. Jejich chůze je sice pomalá, zato předvídatelná a nikdy nechodí ve skupinkách a neblokují chodníky v celé jejich šířce.

  Mluvím tu o mladých lidech. O lidech, kteří mají v nohách stejný, ne-li větší potenciál než já, a co dělají, co dělají? Místo aby šli, oni se mátoží a zastavují bez ohledu na ostatní účastníky pěší dopravy. A co víc, dovedou mistrně blokovat průchod i tou nejširší pěší zónou, jakou si umíte představit. Zastavují se u výloh, dávají se do pohybu, znenadání mění směr i rychlost. Jsou to ti samí lidé, kteří chodí s otevřenými deštníky ještě dlouho poté, co déšť ustane a rozumný člověk (ten co si uvědomuje možná rizika) nemá jinou možnost, než přejít na druhý chodník, pokud nechce přijít o zrak – jelikož tito lidé svou nepředvídatelnou povahu projevují i při manipulaci s deštníky.

  </texy>

  Pokračování

• Liška v hrsti, oheň na střeše

  • Publikováno: 6.12. 2006

  Aneb o tom, proč se mezi uživateli prohlížečů svádějí boje.

  Mám takovou teorii, o lidské rase. Věřím, že někde v nás je zakódována povinnost (pud) bojovat za každých okolností. Ať se děje co chce, zvířátko rodu hommo si za každých okolností touží hledat protivníky. Neusiluje o toleranci, klid a smír, ale o boj, šarvátky, hádky… Alespoň dokud nevyroste.

  Pud bojovnosti je však neodmyslitelně propojován s pudem soudržnosti. Ono to zvířátko – člověk – vlastně není vůbec samostatné. Potřebuje jak své nepřátele, tak své přátele. Až když splyne se stejně smýšlejícím davem, pouští se do boje. Po proudu se totiž vesluje velmi snadno.

  Říká se tomu masové ideologie. Zřídkakdy stojí na racionálních kořenech. Základ se většinou skládá z opravdu zvláštního materiálu – až občas člověku vrtá hlavou jak to, že se nerozpadne. Stačí špetka zdánlivě dobrého úmyslu. Pak něco na dochucení – oblíbené jsou lístky bylinky Rationale pseuduum. Což o to, že je to jen náhražka. Když přivřete oči, chutná dobře. A nazapomeňte co chvíli vařečkou polechtat zmíněné pudy. Především nesmí být zapomínáno na nepřítele! Proto neustále připomínejte, kvůli proti čemu celá ta válka je. Až doznáte, že mrva je hotova, můžete ji podávat dalším hostům. A klidně se jim s vaším novým receptem svěřte ;-).

  

  Původně jsem chtěl psát o tom, proč mezi uživateli různých prohlížečů vznikají války, proč mezi nimi vládne takřka nesnášenlivost. Víte, jaký je nejkomentovanější článek na tomto blogu? Není to diskuze pod žádným softwarem, který jsem daroval lidu, není to polemika nad hlubokými myšlekami, ba i k umění je to na míle vzdáleno. Ten článek je o prohlížeči. O blbém prohlížeči internetových stránek. Pár obrázků a vět o novém „überbrowseru“ Mozilla Firefox 2. Nic extra. Přesto, jak se zdá, účinnější než bezhlavé kopání může být dobře mířené šlápnutí na kuří oko masy. Masy uživatelů jednoho prohlížeče. Zdá se vám to zvláštní? Nepochopitelné? Proč? To jsou přece pudy, podstata lidství.

  Pokračování

• ČSFD je v novém hávu a vypadá skvěle. Jako ze škatulky.

  • Publikováno: 4.12. 2006

  Československá filmová databáze, pravděpodobně největší databáze filmů v naší dvouzemi má nový dyzajn. Jako člověk, pokoušející se do grafiky „vidět“, rád bych řekl svůj názor.

  První dojem byl vesměs pozitivní: „Jé, nový dyzajn… zdá se mi ale, že se špatně nahrálo CSS.“ [F5 – F5 – F5] Po znovunačtení však vše vypadalo úplně stejně… divně. Nechci říct špatně, protože pravdě bližší je spíš „nedodělaně“.

  Hledal jsem vysvětlení v novinkách. A nalezl.

  </texy>

  Pokračování

• Na dyzajn se zapomíná

  • Publikováno: 27.11. 2006

  Při čtení rozhovoru, v němž Veerle Pieters zpovídala tvůrce programu CSSEdit, jsem si vzpomněl na jednu svou nedávnou myšlenku, totiž že na dyzajn se zapomíná.

  Má myšlenka (která je přirozeně i myšlenkou mnoha jiných lidí) vychází z citace, kterou má shodou okolností opět na svědomí Veerle:

  Design is more than just making things look pretty.

  Nad tím je potřeba se zamyslet. Zvláště, operujete-li v prostředí, kde se slova dyzajn a dyzajnér používají. Tu citaci chápu následovně.

  </texy>

  Pokračování

Stránkování

• Starší články
• Novější články